str. 126
A já jej zas,
urobím špás:
prepijem jej kudel,
motovidlo, kužel,
bude to špás.
Motovidlo
i vreteno:
na čom žeby priadla
do čierneho diabla
moja žena.
|
(Podle znění Kollárova si každý snadno opraví omyl Srezn. ve třetím verši 2. slohy: má býti „prepijem"). Srovn. dále Slávia H.4 282 (430); Bartoš 1889 444 (779); Bartoš Akad. 504 (955 a, b).
XIII. Zlomek starobylé písně o sporu duše s tělem. S tekstem Srezn. se srovnává var. Kollárův II. 12Ó (36):
V cinteríně za kostolom
vadila sa duša s tělom,
Ej ty, tělo, hriešno tělo,
robilo si, čo si chcelo.
V noci si sem tam chodilo,
mňa si zo sna zobudilo.
Chodilo si v stříbře, zlatě,
musíš ležat v hline, blate.
|
Úplnější var. srovn. Erben 4. vyd. 566 (61), s nímž se shoduje Sušil 1860 16 (13). U Sušila je však spor přičleněn k jiné písni („Dyž já umřu, co mně dáte?"),*) ale vydavatel naznačil, že jde o skladby, které spolu nesouvisí. Stejné spojení jest také ve var. Bartoš Akad. 581 (1107 с). Slezský var. otištěný v Opavs. Besedníku I. 325 má úvod shodný s písní u Sušila 775 („Chodi smrti po předdvoru"), ale po strofě 9. následují v tekstu Op. Bes. verše:
Tělo, tělo, cožs' dělalo,
že si mi po vůli dalo.
Chodilo si v stříbře, zlatě,
včilej musíš ležeť v blátě.
Tělo už do hrobu kladu
a ditky nad hrobem plaču.
|
(Tato poslední sloha se již zase shoduje s var. Sušilovým str. 775. Také závěr jest skoro úplně shodný.)
Není pochyby, že v těchto písních máme ohlasy staré skladby středověké, známé také z literatury staročeské. (Srovn. Jos. Truhlář:
*) Tak se počínají četné písně obsahu odlišného. Srovn. Slávia II,5 161 (305); Bartoš 1889 345 (583); Slov. Spevy II. 162 (435); tarnt. 220 (600).
|
