překlad: боязнь, страхъ. — Хмме = одинъ. V písni č. XVIII. Ze souvislosti vysvítá, že jde o slovenské „chyba" = jen, toliko. Správný ruský překlad: только, лишь. — Худобный = богатый. V písni č. VII. Omylem místo бъдный. — Цинтеринъ = паперть; správně кладбище. — Челядка = войско. V písni č. XX. Správný ruský překlad народъ, насележе. — ШерякШ = знатный. V písni č. VII. Ze souvislosti vysvítá, že jde o adj. „všelijaký" = разный. Шугай = любовникъ. Lépe парень, молодецъ.

Srezněvskij přeložil do ruštiny písně č. I., III., IV., VIII., XIV., XV., XVII. Překlady jsou správné a věrně reprodukují původní znění. (Na některé omyly bylo upozorněno při slovníčku.) Z menších nedopatření uvádím na př. v č. III. SI. 4. „hned" přeloženo внезапно, lépe сейчасъ, какъ разъ. V č. VIII. SI. 4. „Malého my koňa mámy" přelož, do ruštiny sing., ačkoliv ze souvislosti vyplývá, že dívka chce jeti s milým na koni.

Poznámky k některým písním po nejedné stránce znázorňují naukový obzor devatenáctiletého autora. Správně je oceníme, budeme-li je pokládati jen za slib do budoucnosti, za svědectví horlivého úsilí mladého vydavatele, který si připravoval cestu k studiím rozsáhlejším. O slovenských tekstech ovšem nedovedl podati poučení důkladnější, poněvadž mu chyběly prameny, zdá se však, že pokládal svou knížku za pouhou průpravnou studii a proto shrnul v poznámkách jen hrstku marginálií sestavených dosti libovolně. К písničce o husarech (srovn. č. I.) připojil dalekosáhlé kombinace o Chazarech, Uhřích, Polovcích i Varjazích, ale přestal na pouhém upozornění, na několika větách jakoby nakvap stili-sovaných — jsou to ohlasy názorů tehdejší doby, která písně pokládala za důležité dokumenty historické. Avšak některé poznámky se povznášejí nad úroveň planých domyslů a dokazují, že Srezněvskij již tehdy správně oceňoval nezbytný základ studií o lidové písni t. j. hojný materiál srovnávací. Tak na př. k baladě o sestře travičce (srovn. č. VIII.) poznamenal, že jest rozšířena po celé oblasti slovanské, zmínil se o zpracování polském, ruském, českém, srbském a otiskl jeden variant ukrajinský. (Tento tekst se blíží písním zapsaným v pozdějších sbírkách. Srovn. na př. Kolberg, Pokucie II. 44 nsl. č. 52.—54.) Ohlásil také, že v době nej bližší vydá všecky varianty a připojí výklad, aby objasnil vztah mezi bratrem a sestrou, který je základem baladického děje. (Tato studie nevyšla.) Také v poznámkách k čís. IV. najdeme jakýsi náběh k rozboru. Srezněvskij srovnává slovenskou píseň s tekstem ukrajinským, zjišťuje obdobné rysy obsahové a pokoušeje se určiti rozdíly po stránce estetické, správně postřehl stopy uměleckého vlivu v ukrajinské písni. Ačkoliv zápisy podávaly znění namnoze dosti nedokonalé, dobře vytušil podstatné rysy slovenských písní, jejich ryzí lyrismus, citové bohatství a vzácnou prostotu výrazových prostředků. Miloval Ukrajinu a její poklady slovesných podání, ale neváhá prohlásiti v poznámce k písni č. III., že ani mezi ukrajinskými by se nenašlo mnoho písní stejné ceny umělecké. Život slovenského lidu se mu ovšem jevil v jasných barvách horské idyly, starobylé prostoty a patriarchální neporušenosti mravů. V poznámce o dvou slovenských koledách (č. XIV. a XVII.) připomíná, že Slováci