10 písní. 7. Z českých a slovenských: Libušin Soud podle přepisu Šafaříkova s cirkevnoslovanským překladem Srezněvského; přísloví a pořekadla malohontských Slováků (76 čís.) a obřadní píseň šaryšských Slováků. 8. Z podání lužických Srbů: 104 přísloví. 8. Z kašubských: 495 přísloví, 1 píseň a 27 čísel různých pověr. 9. Hilferdingův sborník „Pamjatniki narěčija Zalabskich Drevljan i Glinjan". Redaktor vedle programu, obšírných poznámek к Libušinu Soudu a drobných dodatků к některým příspěvkům opatřil ze svých rukopisných sbírek celý oddíl slovinský, srbský, lužickosrbský, slovenská přísloví, obřadní píseň ša-ryšskou a karpatoruské koljadky. Podrobný rozbor všech rukopisných příspěvků Srezněvského bude podán jinde, připojuji jen několik slov o zápisech slovenských. Píseň ze Saryše (srovn. Zíbrt, Bibliogr. přehled str. 10.) jest téměř úplně shodná s tekstem Kollárovým (Nár. Zpiev. I. 17.); ve sbírce přísloví malohontských Slováků najdeme vedle přísloví v přesném smyslu slova mnoho pouhých rčení, jež upoutala pozornost sběratelovu názorností nebo jadrným výrazem. Jsou to většinou varianty přísloví a pořekadel známých na př. ze sborníku Zátureckého.

Obsah sbírky jest pestrý a zajímavý především zásluhou redaktorovou, který těžil z vlastních zásob a dovedl si získati příspěvky ze všech zemí slovanských. Společným úsilím vzniklo dílo na svou dobu velmi cenné, vítaná příručka pro studenty i pro širší kruhy vzdělaných čtenářů, majících zájem o lidovou poesii národů slovanských. Srezněvskému sice nebylo dopřáno odevzdati veřejnosti vlastní sběratelskou žeň celou, nepodařilo se mu shrnouti dlouholetá studia o lidové poesií v souborných statích, ale Pamjatniki přes to zůstanou výmluvným svědectvím redaktorovy vzácné všestrannosti i příkladné lásky к lidovému podání. Bylo třeba zmíniti se o nich také tuto, poněvadž dovršují práci, jejíž první, nedokonalou ukázkou byly „Словацкая пЬсни".

V polské tradici obecný je rys začarování ve wiłkołaka, jak už bylo diskutováno v učených tiscích XVII. a XVIII, století. Two-rzymir v Bibliotece Varšavské z roku 1864 s. 274 cituje přísloví „Zażarty jak wilkołak" a praví, že ve Velkopolsce vědomost o wiłkoła-cích není příliš rozšířena; také podle něho čarodějnice způsobují tuto pohromu záměny ve vlka, sr. Kolb. Lud. XV. 36 č. 3. Pod. též Archiv-Dom. 529 č. 50.: wiłkołak nerodí se sám ze sebe, ale povstává z člověka zakletím čarodějníka neb čarodějnice a žije v tom stavu tak dlouho, jak mu naznačí; po čase se vrací do své podoby lidské a vypravuje o svých osudech. Sr. Kolb. Lud. XVII. 134. Stejně Wasilewski Jag. 91, Zbiór III. 94.*)