Podle pomořanské tradice zůstávají werwolfové 3, 7, 9 let v těle vlčím, Meyer M. d. G. 84, 7 let trvá pokuta za incest, Mitteil. d. schles. G. f. V. XII. 183, 7 let je žena vlkodlakem v tradici běloruské, Fed. II. 176 č. 151, 7 let v polské, Wójcicki, Polnische Volkss. 51, 3 léta, tamže 66.

Bohomołec v spise „Diabeł w swojej postaci 1775" uvádí (s. 149) pověru, že kdo chce wiłkołeka učiniti člověkem, musí jej udeřiti mezi oči vidlemi, a dodává к tomu: „Zdá se mi, že není lepšího průkazu, žes oslem a hovadem než věřiti takovým pověstem." Tutéž tradici uvádí Wójcicki, Poln. Volkss. u. M. 68, Hertz 119. Vidle jest mu hoditi přes hlavu nebo nakresliti jimi, na cestě „poprzeczny znak", Wasilewski Jag. 91; hození vidlí doporučuje i pověra běloruská, Feder. 103 č. 314, aby se vrátil do lidské postavy. V osnově začarování ve vlkodlaka, Feder II. 177 č. 152. Přehození železa vůbec nebo ocele od-čarovává v německé tradici vlkodlaka, Hertz 85, ať už je to kapesní nůž, ocelka či cokoli jiného. Vestfálská pověra zve to „blankmachen". Vlkodlaku praskne při tom kůže na čele a nahý člověk vyleze otvorem, Kuhn, Westfäl. S. 31. Není-li ocel zdvižena a slunce ještě jednou zasvítí na vlkodlaka, musí uschnouti (Waldeck), Wuttke3 278. Také dýka namířená proti werwolfu odčarovává jej, neb jej aspoň připoutává к místu tak dlouho, až přijde hodina, kdy se stane člověkem, Kühn-Schwartz, Nordd. S. 470, Hertz 85. Prosté trojnásobné šlehnutí prutem odčarovává, tak v pověsti běloruské, Feder I. 103 č. 314, podle které to učinil jeden z koupajících se pocestných vlku pijícímu jako člověk.

Obyčejné kulky neporaní vlkodlaka. Musí to v pověstech německých býti „Erbkugel", „Erbknopf", náboje ze zděděného kovu, tak v pomořanské Haas 78 č. 136 kule ze zděděných stříbrných knoflíků. Jindy myslivec nabije „Hollundermark" a „dratkugel" zraní a zabije werwolfa, Hertz 78. Jindy ve Vých. Průších poslouží t. zv. „Kreuzkugel", Wuttke3 278 § 407. Poranění odčarovává; zjeví se v lidské podobě. Sr. dále.

V pověsti ze Zad. Pomořan uvádí se ojedinělý prostředek, Knoop 100 č. 212. Pacholek, vlkodlak, spal na lavici. Synek hospodářův viděl, jak mu z trhliny kalhot čouhá vlčí chvost. Sedlák rychle odsekl mu ohon. Pacholek vyskočil a serval mu všecky šaty s těla. Byl však tím zbaven své vlčí přirozenosti.

Prostředek polský je vzíti do úst kůrku chleba, držeti ji potají (nebo neobraceti) a jiti třikrát kol wiłkołeka: musí proměniti svou lidskou postavu na vlčí, Wisła VI. 181, Lud XV. 36 č. 2. Naopak zbaviti wiłkołeka vlčí podoby lze předhozením svěceného chleba a pečeného selete, udeřením vidlemi na hlavu, Wójcicki, Polnische Volkss. 68, Hertz 119. S obranným významem chleba souvisí snad i pověra, že žitné pole chrání před vlkodlakem Müllenhof 233, Hertz 85, Wuttke3 100 § 126.

Již samo. poznání a pak hlavně oslovení odčarovává vlkodlaka. V pověsti šlesvické, Müllenhof 232, stará vlčice vyskakuje na koně sedlákova. Přišel mu povědomý její hlas a pravil: „Bist du dat, myne olle Möen odder bist du dat nich?" Hned stála před ním jeho