a spálí ji, ovčák cítí muka ohně a pádí domů. V pověsti nizozemské rovněž tak, Wolf Niederl. S. č. 242: pacholek vyje před kamny, dokud kůže není spálena.

Několik povídek je s motivem o náhodném opásání a změně ve vlka. Severoněmecká, Kuhn & Schwartz 232 č. 258: majetník pásu, který proměňoval ve vlka, zapomněl jej uschovati. Jeho synek obepial se jím a změnil se ve zvíře, jež vypadalo jako hromada hrachoviny a valilo se těžce jako medvěd. Přivolaný otec odepial řemen. Chlapec vyprávěl, že dostal krutý hlad, že by vše roztrhal. Pod. Reusch 101 č. 85, 3. Z Pruska: sedlák u souseda zkoušel krásný řemen a nedbaje napomenutí, aby nezapial levé dírky, jinak že by se stal vlkodlakem, učinil tak a odběhl jak vlkodlak. Později podařilo se mu otevřití pás a vrátil se. Jiné verse uvádějí nutnost pomoci jiného člověka. Svatebčan připial si nevědomky vlkodlaci pás. V lese dřevorubec zasadil mu náhodou ránu, která stihla pás a zrušila kouzlo, Schmitz, Sitten u. S. des Eifler Volks II. 33 (= Hertz 80). Sluha úředníkův při dražbě připial si pás, nevěda o jeho moci, a odběhl jako vlk; úředník vyjel za ním, přehodil přes něho meč, že pás odskočil, Schambach-Müller, Nieders. S. 182 (= Hertz 80). Blažek 1907 III. č. 29, 177 podal obsah písně jarma-reční „Příběh neslýchaný, kterak jeden pastýř skrze čarodějnictví ve vlka se proměňoval", vytištěné dříve v Praze u Jana Jeřábka, přetištěné na Horách Kutných bez roku. Není ovšem důkazem lidové tradice, jak míní Blažek, neboť nezná se genealogie příběhu, rozhodně však má rysy tradiční. Obecní pastýř měnil se ve víka obojkem a loupil dobytek. Prodal řezníkovi tele, ale na cestě jako vlk je uloupil tovaryši. Řezník, s rychtářem vyzvěděli na děvčátku pastýřovu, jak otec jim opatřuje laciné maso; přineslo obojek. Řezník si jej nasadil na krk, odběhl jako vlk a nikdo ho již nespatřil, ač byl dán rozkaz myslivcům, aby ho ušetřili. Pastýř vzal „bídné skončení". Pravděpodobně závisí „píseň" na tradici německé.

Pověst kašubská, Lorentz Slov. Texte 35 č. 36 b), vypravuje, jak muž se měnil ve vlka a jedenkrát nemohl sundati řemen; žena jeho přetla nožem řemen a tak byl naráz člověkem. Pověst z Altmarku, Temme 56 (= Hertz 79) zpravuje o pruhu kůže vlčí s chlupy, která propůjčovala majetníku vlkodlaku sílu ohromnou; jen své ženy ušetřil, ježto znala zaříkadlo, kterému ji naučil, aby mu odepiala řemen. Po-nocný udeří werwolfa pod tělo, kde vězí přezka, a ihned stojí před ním nahý člověk, Schambach-Müller č. 198 (= Hertz 79).

Přeměna ve vlka hojně v dolnoněm. pověsti: Jahn č. 488, 490, 491. Voják noclehující promění se pasem ve vlka, chce uchvátiti dítě v kolébce, matka je však ochrání, načež vlkodlak odepne pás a klidně ulehne, Schambach-Müller 185 (= Hertz 81).

Někdy přeměna jen zahlédnutá, tak v pověsti šlesvické, Müllenhof 232, zahlédne sedlák ve stavení, kam zmizeli vlci, ještě selku s pasem v ruce. V jiné pověsti tamže, Müllenhof s. 231, pronásledovali řezníci biči vlkodlaka; našli ho v posteli u ženy a ještě zpod pokrývky visel vlčí chvost.