str. 141
2. Přeskočením klády vlkodlakem.
I česká pověst ve Slezsku zná tento motiv, Prasek I. 46: vlkodlaku netřeba více učiniti než „kozelek" přes kládu nebo povalený strom „převrátiti"; podoby vlčí zbaví se stejně.*) Stejný motiv v polské povídce, Zbiór (28) č. 10. Zámožný hospodář opouští vždy na noc mladou ženu. Ta si stěžuje otci jeho, otec ho stopuje. Vidí, jak skočí přes trdlici a stane se vlkem, utíká k lesu na hrob, hraje si s jinými vlky, vrhá se na spřežení krav. Kočí utíká, otec vlkodlakův s hrůzou vystoupí na strom a sedí až do dne. Ráno domlouvá synu, ale syn otci vyčte, že počal ho na Svatou neděli v hříchu a nyní že bůh trestá jeho za otce.
Pověst baltická, Löwis of Menar, D. balt. Prov. 41, podobá se uvedené maloruské. Sedlák vycházel večer a ráno se vracel. Pacholek pozoroval jej: na rohu koupelny třel se o konce trámů, vyskočil jako vlk a běžel do lesa. Pacholek učinil tak rovněž, ráno jako vlk se vrátil a vyl. Sedlák jej poznal a volal: „Dreh' dich dreimal gegen die Sonne links herum!"
V běloruské, Fed. I. 90 č. 279, čarodej přeskočil pět osikových kolíků a udělal se vlkem. Vraždil sousedu ovce. „Znachar" vyčíhal jej, vzal jeden z kolíků a tak mu zůstal vlčí ohon. Prozrazen tak, zabit. V pověsti od Lyskova, Fed. II. 176 č. 151, stařena vypravuje, jak byla vlkodlakem. Pohádala se při křtu s kmotrem svým, přeskočila říčku a stala se vlkem. Pro vlky loupila dobytek, sama měla chuť na hříběcí. Po sedmi letech opět přeskočila a stala se člověkem.
3. Začarování ve vlkodlaka.
Tento motiv vyškytá se hlavně v pověstech polských, dělí se ve dvě skupiny: začarování milého pro zhrzenou, neopětovanou lásku a začarování snoubenců, svatebčanů.
Wójcicki, Klechdy s. 62, zaznamenal tuto pověst. Čarodějnice pro odmítnutou lásku učarovala mladíku, že při prvním úderu sekerou promění se ve wilkołaka. Nevěřil tomu, stalo se však tak. Po strastech mnohých let jako vlk usnul a probudil se člověkem. Vrátiv se do rodné dědiny, našel vše změněno, známí zatím pomřeli. Smutně vyprávěl své osudy. Totéž Siemieński, Podania i legendy 136 č. 141. Wójcicki, Klechdy 61, vypravuje podobnou, ale obšírnější povídku v jiném rámci (totéž také v německém vydání, Polnische Volkss. u. M., 48 bez úvodu a s menší beletristickou výzdobou). Z davu skotačící mládeže odnese vlk nejkrásnější dívku. Po 50 letech objeví se tam stařec, v němž hospodář pozná svého bratra. Vyprávěl, jak byl proměněn čarodějnicí ve vlka, jak unesl milovanou dívku a jak mu ze žalu umřela. Rdousil pak
*) Pověst vypravovaná Blažkem, Pověsti a obrázky z Chrudimská XIII. 50, je parafrasí, maloruské povídky Erbenovy „Vlkodlak", Vybrané báje II. č. 42. Třebaže je povídka u Blažka lokalisována „U jistého hospodáře ve Svidnici", není leč mystifikací nebo nevědomou reprodukcí maloruské povídky. Doslovné podobnosti: hospodář se převrhl přes kládu, odběhl jako vlk do lesa. Učinil to po něm čeledín, jako vlk živil se zdechlinou, stýskalo se mu po řádném životě. Hospodáře chtěl osloviti, zavyl jen. Ten se dovtípil, převrhl vlka přes kládu pozpátku. I zde nakonec jako v maloruské rada hospodářova, aby nedělal, co nemusí a čemu nerozumí.
|
