vše. Čtyři roky už je v podobě lidské. Chtěl viděti rodnou chatu. Za řeči proměnil se opět ve vlka a utekl do lesa.

Jiný motiv konečný je v polské versi, Lud XV. 36 č. 1. Dívka, která se domýšlela, že milý j ji chce opustiti, zavázala mu šátek na šíji a tím proměnila ve vlka. Zil jako vlk. Jednou při škádlení s jinými vlky spadl s něho obojek či šátek, proměnil se opět v člověka. Tím poučen, byl stálý a pojal dívku za ženu.

Beletristicky rozšířeným variantem předešlé je povídka kujavská, Knoop v Z. V. V. XVI. 97 č. 5. I zde služka, s kterou milý její, pacholek, chce přerušiti poměr, předstírala, že mu chce upraviti uvolněnou vázanku, utáhla ji a čarodějnými slovy proměnila na vlka. I zde náhodou se vázanka roztrhla, a to ve křoví při útoku vlků na selský dvůr. Změnil se v člověka a vstoupil do domu, kde právě ona služka. Proměnila se v kočku a zmizela. Variant: pověděl pánu domu, překvapil služku, která řekla, že kdyby jej byla dříve viděla, než on ji, že by musil po celý život běhati jako vlk. Připojeno ještě několik rysů v rámci vypravování bývalého pacholka: vlci uznávají sv. Mikuláše za svého patrona. Ten určuje jim zvířata, jež mají utratiti, nad každým vidí vlk světélko. Ačkoli vlkem, měl náklonnost к dětem, kradl je a vychovával. (Romulus, Remus?)

Rámec vypravování vlkodlakova také jinde, tak Arch. Dom. 529 č. 50. Tamže naopak zaznamenána pověra, že sv. Mikuláš je patronem ochraňujícím před vlky. Ve versi, Feder I. 194 č. 740, člověk vyprávěl, jak byl 7 let vaukolakem. Sežral hříbě, honěn; sesunula se z něho kůže, stal se člověkem.

Sedlák byl 7 roků viłkołakem zakletím čarodějnice. Pak vrátil se domů, našel ženu v manželství s pacholkem, přál si býti znovu vlkodlakem, aby zlou ženu potrestal. Sotva vyřkl, proměnil se ve vlka, rozsápal ženu, pohltil dítě. Sousedé ho ubili. Našli jej v podobě lidské, Wójcicki, Polnische Volkss. 48.

Začarování ve vlkodlaky při svatebním veselí. Nejstarší záznam pověsti této osnovy je asi v rukopisné německé zprávě k roku 1579 ze Slezska, Mitteil. d. schles. G. f. V. XII. 184. Příběh je lokalisován „zu Gabell in Behmen". Ženich ve svatební noci proměnil se v zuřivé zvíře, „Behrr-wolff", sežral nevěstu a byl katy zastřelen.

Ustálenou osnovou je to v polské tradici. Tak Wójcicki, Polnische Volkss. 66. Čarodějnice položila svůj pás pod práh, a lila nápoj z dřeva lipového lidem pod nohy. Snoubenci a hosté proměnili se tak ve vlkodlaky. Tři léta pobíhali jako vlci. Pak pokryla každého vlkodlaka kožichem, jehož vlas byl zevně, a tak obdrželi lidskou postavu. Ženichu nepokryla vlčího chvostu, pročež mu zůstal. Jiná verse: voják, vyštvaný psy, proklet svatebčany ve vlkodlaka; po několika letech byli při honu zabiti tři vlci, pod koží jednoho našly se housle, u druhého svatební šat ženichův, u třetího výstroj nevěsty.

Hojné v tradici běloruské. Feder I. 99 č. 293: Čaroděje nevzali za svata, proto proměnil celou svatbu ve vlky; jiný „znachar" však slíbil pomoci. Vyzval čaroděje, aby učinil chléb černým, což čaroděj dokázal, neuměl však jej učiniti bílým; čaroděje zbili. Verse je porušena, konec o proměně v lidi chybí. Fed. II. 177 č. 152: snoubenci proměněni čarodějem ve vlkodlaky; přibíhají na humno, hospodář hodí přes