ně osikové vidle, stali se z nich lidé. Feder I. 193 č. 738: mladík, zamilovaný do děvčete, které šlo za jiného, došel к čaroději, ten proměnil celou svatbu ve vaykaíaky. Pod. Feder. I. 90 č. 275. Odchyluje se Fed. I. 82 č. 255: baba mění svatebčany ve vlkodlaky; jedna družička zná zaříkadlo. Podle něho baba rozbije pec a už neškodí.

Bez motivu svatby začarování také dosti časté. Zbiór III. (94) č. 25: ve viłkołaka zaklela čarodějnice mladíka, jenž se vysmíval dcerce. Pod. Fed. I. 8 č. 14, 1. 90 č. 273 (čaroděj). Fed. I. 86 č. 265: macecha králová, vědma, zaklela 12 synů ve vlky, dcera šla hledati bratry; spojeno s látkou o nalezení v lese němé krasavice — verse porušená. Upíná verse s proměnou vlků v lidi, Feder. I. 193 č. 739. Je to téma o zlé maceše, které se vyškytá i v písních polských na př. ve sbírce E. Po-rębowicze, sr. Lud. XV. 42: macecha dívku zamění postupně v nůžky, míč, wilkołaka.

Také v cyklus upióra zasahuje tento motiv, Fed. II. 201 č. 177: pocestný, ležící na hrobě, donutí říci vracejícího se „mierce", kde byl: proměnil mladé ve vlkodlaky. Musí pověděti prostředek: v jeden i druhý kout zaraziti kůl osikový.

Nejrozšířenější osnovou jest povídka o ženci, pasáku nebo uhlíři, který se promění přiložením řemene ve vlka, zatím co druh (nebo dva druhové) podle jeho domnění spí; jest však pozorován. Na cestě zpáteční naříká na bolesti v břiše, druh mu však odpoví, že to není nic divného, má-li v břiše celé hříbě. Vlkodlak na to pohrozí: „Kdybys to byl řekl dříve, stalo by se ti rovněž tak," nebo „nepřišel bys domů," a podobně, nebo konečně připne řemen a bez řeči odejde. V německé tradici je osnova tato velmi hojná. Odchylky ve versích jsou nepatrné; jsou to na př. z Hesenska, Grimm D. S. II. č. 293 (zde vlkodlak promění se ve vlka odvržením řemene a přiložením stává se opět člověkem),, z Vestfálska, Kühn 25, nizosaská, Schambach-Müller 185, hanoverská,, Colshorn č. 16 a Hannoversches Magazin 1848 č. 36, z Neumark, Kühn Mark. č. 243, ze Šlesviku, Müllenhoff 231, z Harcu, Pröhle 146, z Dol. Harcu, Pröhle Unterh. č. 326, z Oldenburska, Strackerjan I. 391, § 253 b) (vlkodlak-žnec stěžuje si na cestě na hlad), tamže c) (vlkodlak stěžuje si na bolesti v břiše, vida, že je prozrazen, připne řemen a odběhne jako vlk do lesa), v jiné vestfálské, Hartmann, Bilder a. Westfalen 1871, 112, tropí si vlkodlak na zpáteční cestě smích z hladu druhého; prozrazen odejde se zuřivými pohledy nadobro. Sr. i Hertz 80 n., Andree I. 65.

Podobná je pověst lužická, Černý 426 č. 224, schází však konečný motiv, také motiv o poledním spánku druhově není. V poledne se prostě jeden ze dvou sluhů promění ve vlka, druhý se ohlédne a vidí, jak. vjelkoraz sežral hříbě. Když odbila jedna hodina, vrátil se, jakoby se nic nestalo. Druh si pomyslí, že už s ním nezůstane nikdy přes poledne. Jen v posledním motivu je poněkud porušena, jinak úplná je verse ka-šubská, Lorentz Slov. Texte 34 č. 36, podle které jeden z pastevců koní v lese jako vlk sežere hříbě druhého, mysle, že druh spí. Na cestě