domů stěžuje si na obtíže. Druh mu odpoví: „Jak by ti nemělo říhati, když jsi snědl naše hříbě ?" Vlkodlak hodil za ním sekerku, zůstala vě-zeti ve dřevě; opásal se řemenem a utekl.

Manžel nebo milý opustí na chvíli ženu, milou a za okamžik ohrozí ji jako vlk; poznán však po niti, cáru ze sukně mezi zuby.

Pravidelná je osnova z Bergu, Schell 65 č. 102. Sedlák vracel se se ženou ze svatby. Na chvíli se vzdálil. Za okamžik napadl ji ohromný vlk a rozerval spodničku; zachránila se do blízkého obydlí. Druhý den viděla žena v zubech spícího manžela cáry své sukně. Dala se rozvésti. Ve variantu z Groß-Schneen, Schambach-Müller č. 360, zemře žena úlekem z tohoto poznání.

V pověsti severoněm., Kuhn-Schwartz 469, upozorní muž ženu před odchodem, aby hodila svou zástěru nestvůře, přijde-li. Vlkodlak roztrhá zástěru. Za chvíli přijde muž, má ještě cáry v zubech. Pod. též nizozemská, Wolf 242, 501. V pruské versi je to mladík a dívka; mladík chce se dívce pomstíti. Odešed vrátil se jako zvíře a napadl ji. Křičela o pomoc. Za chvíli se vrátil jako člověk a litoval ji. Tu však uzřela v jeho zubech vlákna své červené sukně a utekla, Firmenich Germaniens Völkerstimmen 332 (■= Hertz 83). Nevěsta a ženich jsou to v pověsti ze Zad. Pomořan, Knoop s. 77 č. 158. Šli na návštěvu jeho rodičů. Odešel stranou se napít, roztrhal jí jako vlk novou suknici. Křičela jméno svého ženicha. Ihned stál vedle ní. Uzřela mezi jeho zuby kus své sukně. Za tři dny zemřela z úděsu.

V pověsti lužické, Černý 427 č. 226, muž a žena rozhazují hnůj. Blíží se 12. hodina. Muž odejde a vrátí se jako vjelkoraz. Zena ubrání se vidlemi. Po červeném cáru v zubech pozná žena, že to byl její muž.

Osnova poněkud pozměněna ve versi pruské, Reusch 102 č. 85, 3. Sedlák po obědě jako vlk roztrhá ženu a jde pak na pole, jako by se nic nestalo. Lidé oznamující mu smrt poznají cáry z červené sukně na zubech. To je důkaz; bez vyšetřování ho ubijí. Verse z Hildesheimu, Schambach-Müller 183, podobá se zakončením. Hostinský, vlkodlak, popadl ženu za červenou sukni, muž její zasadil mu ránu sekerou. Druhý den ležel hostinský s ranou prý od kosy. Muž napadené navštívil ho s kapucínem. Nechtěje ukázati jim ránu, rozzlobil se a vycenil zuby. Uzří mezi nimi červenou vlnu. Ubit.

Motivem četných versí jest okolnost, že vlkodlak jsa poraněn v podobě vlčí, bere na se postavu lidskou s poraněním obdobným nebo podle toho poznán.*)