Z rozboru skupin látkových a jeho postupu vysvítá sounáležitost všech typů к cyklu jedinému. Je řada společných motivů základních, ojedinělých i nemálo shody v osnovách, jež zjišťovány byly na svých místech. Podkladem všech tradičních typů vyšetřovaných, to jest mora — revenant — vampir — vlkodlak, je víra v samostatnou existenci duše, v její návrat a extasi a více méně pronikavá víra v moc duše brati na se různé podoby. Netoliko však animistický základ těchto skupin je týž, než vyvíjely se také v neustálém působení vzájemném.

Asthma nocturnum, akutní otrava krve, vznikající nedostatečným okysličováním buď částečným ucpáním otvorů nosních nebo úst, buď nedostatečnou funkcí hrudníku při plném žaludku, buď vůbec špatným vzduchem aneb srdeční vadou, byla jedním ze zdrojů představ animistických. Množství pověstí o tom, jak mora dusila (postup tlaku od nohou, nehybnost, tlak na hrudník, pot, osvobozující výkřik, pohyb, probuzení) dá se zajímavě lékařsky vysvětliti fysiologickými změnami toxikologickými. (Sr. shora XIV. 1 s. 5 n. „způsob moření".) Obcházení duší těch lidí, jichž činy mají ráz zvláštní, mimořádný, nedovolený, zločinný a tím se vtiskující v pamět, stává se motivem pověstí. Těžký sen, můra, alptraum nevolal na scénu jen žijící osoby z okolí spáčova, nýbrž objevoval mu i druhdy ve vzpomínce a snu mírné „duše" mrtvých s rysy mory, zjevovali se a zjevují se spáči jako škodní nebožtíci, naposled vampiři. Víra v duše, zjevování mrtvých vznikla všady stejně; na obecném tomto základě anthropologickém vytvořila se řada osnov, vyčerpávající všemožné situace životní, a šířila se právě pro obecně lidský základ všemi směry. Spolupůsobily zde ovšem i hojné jiné podmínky.

Revenant pykající, v němž uchovává se vzpomínka lidu na neštěstí, zločin, sebevraždu, je přechodem již к škodnému nebožtíku s rysy vam-pirickými, stejně jako nasedající nebožtíci (shora s. XV. 1. 26 n. a 37 n).*)

Při vampirickém typu „nachzehrer" mohly spolupůsobiti hojné ve středověku případy pohřbení zdánlivě mrtvých**) a nevysvětlitelné tehdy epidemie. Ostatně zdá se, že tento typ vampirický byl později vypracován než hojnější typ upíra.

Oba typy vampirické („nachzehrer" i upír) nejsou stejnoprávné snad vedle typu revenantského: byly a jsou vlastně částmi tohoto typu, rozrostly se však přibráním nových rysů, hlavně rysů můřích a mnohostí tradic v útvary, jež se jeví jako samostatné typy.***)

Upír nejstarších kusých zpráv má povahu ukrutného a nebezpečného mrtvého. Ale již v Hájkově reprodukci pověsti o ženě levínské