dokonce i vampirický znak dvou duchů vyškytá se v tradici o moře: druhý duch morou (sr. XVI. 1—2 s. 93, 94).

Je-li dítě odstávce morou (sr. XIV. 2 s. 9), je v pověstech německých hojnost pověstí o „doppelsüger" (sr. XVl. 1—2 s. 94). Kdo tlačen morou, stane se morou (sr. XIV. 2 s. 36), rovněž tak i kdo vampirem sužován, stane se jím (sr. XVI. 1—2 s. 94). Děti mory i vam-pira jsou bez kostí atd. Nepřekvapí tudíž i značné shody v „přechode v jiné představy", zvláště hojnost motivů ďáblích a čarodejníckych (sr. XIV. 2 s. 10 п., XVI. 3—4 s. 133 п.).

V motivu o moře, známé osobě, sousedce, člověku z rodiny, sr. „známá osoba morou" (sr. XIV. 2 s. 1), naznačen již rys vampira, škůdce své rodiny (sr. XV. 1. s. 42), mora tlačící zvířata (XIV. 2. s. 22) rozhojnila o tento motiv i představu vampirickou (sr. XVl. 1—2 s. 83, 3—4 s. 136). I skupiny rysů, „prostředky" proti moře, revenantu, vam-piru i vlkodlaku vykazují mnoho podobností, jež uvedeny na svých místech. Charakteristický je na př. rys, že člověk může se zbaviti stři-goně, postaví-li se na nohy (sr. XVI. 3—4 s. 141).

Vlkodlak chtivý krve, zvláště malých dětí, je v tom úplně podoben strigôňovi, sr. Berwiński II. 50, Lud XV. 206, nebo krev ssajícímu upíru (shora XVI. 3—4 s. 149). Westfalsko-hesenský böxenwolf naproti tomu, jenž nasedá na lidi, vzpomíná na moru, jež náhle přepadá ve spánku, nebo na nasedající revenanty (sr. XIV. 1 s. 18 п. а XV. 1 s. 37 п.).

Vnitřní nutkání к přeměně osudné a z toho plynoucí seskupení rysů v osnovu zadržení mory (shora XIV. 2. s. 11 п., 22 п., XV. 1. 22 п.) najde se i v kruhu vlkodlaka, sr. Schell 31 č. 31, Wolf č. 502, Zbiór IV. (28) č. 10; motiv stopovaní vlkodlaka upomína opět na látku „vrba" (s. XV. 1. s. 17). Povídka o dívce-vlčici, Blažek II. 49, přiléhá k látce „sňatek s morou" (shora XV. 1. s. 11 п.). Motiv o vlku od-čarovaném v nahého člověka, na př. Schambach-Müller 198 a j. upomína na tenže rys v látce „sňatek s morou". Odkládání šatu upírem ve versi „Totentanz" je motiv paralelní s oním, kde žena jdoucí dusit odkládá šat nebo chycena jest nahá. Látka „zraněný vlkodlak" motivem, že zranění vlka jeví se v témž způsobu na člověku, přiléhá hlavně к látce „známá osoba morou", „chycení mory". Na osnovu „přijď si" vzpomíná pověst, podle které vlkodlak přimražený vykoupí se slibem peněz za ovci a skutečně je přinese, sr. Hertz 79, shora XVIII. s. 139.

I „prostředky" se vlkodlak připíná к předchozím skupinám. Poznání, vyřčení jména křestního jej odčarovává, shora XVIII. s. 139 ; je to vyspělý motiv promluvení (shora „mora" XIV. 2. s. 39 п.). Přehazování ostrých nástrojů, zakletí dýkou shoduje se s útočnými prostředky proti moře (sh. XIV. 2- s. 59 п.). Rovněž i polský prostředek pomocí chleba vzpomíná připálený chléb proti moře (sh. XIV. 2. s. 49 п.).

S pověstmi vampirickými, hlavně s probodením vampira kolem osikovým, spojuje vlkodlaka motiv v běloruské versi: čaroděj se mění přeskočením osikových kolíků, Fed. I. 90 č. 279, proměněné lidi ve vlky odčarovávají klíny osikové v koutech jizby, Fed. II. 201 č. 177.

Z uvedených shod jest patrno, že tradice o vlkodlaku není jen náhodou přitaženým útvarem, nýbrž plnoprávným členem cyklu vampirického.