V pověstech o moře je patrný vliv fysiologického průběhu těžkého snu (sr. XIV. 1. s. 5 n. „způsob moření"). Tento vliv spoluvytváří asi též pověst vampirickou, hlavně však hotové již rysy mory přejímají se sem. Tradice o vlkodlakovi jest rovněž velmi starožitná, jako obě tradice předcházející a rozšířena po celém světě mutatis mutandis.*)

Zdali působilo při rozšíření, nikoli při vytvoření pověsti maskování koží vlčí, ať už к účelům válečným ať už za účelem ochrany těla, nedá se při středoevropské pověsti zjistiti; možno však je předpokládati. Již zpráva Herodotova vzbuzuje pochybnosti. Mohl to býti druhotný zdroj pověry. Rozhodně však je omylem, který již rozborem látek středoevropských dá se popříti, pokus vysvětliti celou podstatu pověsti tímto ústrojem, jak to učinila Stewartova v Z. V. V. XIX. 30 n. a již Laistner II. 4Ö8. Rozbor zjistil podklad animistický. Hlavní důvod pro svou hypothesu hledá Stewartova v pověstech germánských, tvrdíc, že v nich proměna ve vlka děje se jen pasem z kůže vlčí. „Dies Hemd (oder Gürtel) des germanischen Werwolfs ist ein Überbleibsel des Kleides, das ursprünglich den ganzen Körper bedeckte" (1. c. 38). Ale látková podstata ukazuje proměnu ve vlka i jinak, také pás nemusí býti z kůže vlčí, nýbrž i z kůže lidské, je tu někdy jen obojek, vázanka, nebo dokonce prsten — krátce kouzelný prostředek, jakýkoli.**) Kolik vlivu na vytvoření pověsti měl protiklad člověka lovce, tedy jakéhos člověka-zvířete, a mírnějšího, usedlého rolníka (sr. Z. f. M. IV. 194), je rovněž v temnu minulosti.

Působila však zcela jistě i v tradici středoevropské pathologická lykanthropie, zvířecí vražedný chtíč, ukrutná a rozkošnická chtivost krve a lidského masa.***) I tato psychická choroba dosvědčuje svými kořeny víru v přeměnu duše, neboť nemohla vzejiti prostě jen z herecké nálady přestrojeného. Staré doklady o ní jsou z německého středověku (sr. XVI. 3.—4. s. 146), názorný doklad zůstavil Jiří Sabinus ve své kronice (sr. Toppen Abergl. aus Masuren 27, shora tamtéž s. 147).