str. 152
Vyložené případy moderního kanibalismu, nekrofilie a jiné sem náležející zjevy pathologické, sr. Fischer Däm. Mittelwesen 10 п., 18, 20, neuplatňují se význačně v látkách středoevropských, ač jistě nebyly beze vlivu.*)
Patrné jsou i vlivy církevní v tradici středoevropské. Klapper v Mitteil. XI. 68 uvádí doklad z kázání augustiniánského mnicha Gott-schalka Hollena (1400—1481), který vyprávěl, že za svých studií v Sieně viděl nesetlelou mrtvolu ženy, ač 70 let ležela v hrobě; tělo sledovalo kostelníka a volalo, že nemůže proto se obrátiti v popel, ježto bylo pohřbeno v církevní klatbě. Teprve po zproštění klatby rozpadlo se v popel. Tedy na půdě německé z kruhů církevních vychází tatáž pověra o netlení mrtvol exkomunikovaných, jež v Řecku té doby byla obecná. Osud netlení, osud vampira stíhá všecky ty, jímž církev nedopřála ležeti v půdě posvěcené: prokleté, Knoop Sagen 22 č. 40, sebevrahy a lidi nepřirozeně zemřelé, shora XV. 1. s, 100 п., čarodějníky a čarodějnice (sr. shora tamtéž). Ten, jehož matka proklela, je vlkodlakem. Na kolik má podílu církev na polské viře, že vampirem je druhý duch nebiřmovaný (shora XVI. 1.—2. s. 93 п.), nelze stanovití. Vysvětlování osudu mory z průběhu aktu křestního (shora XIV. 2. s. 30) má všecky znaky fabulace lidové.
Schisma a klatba se strany církevní mohly míti podíl na vytváření tradice středoevropské; ale nezná této příčiny ještě Chmielowski, který v Nových Athénách (část IV. 250) z r. 1756 osud upióra, strzygy vysvětluje tím, že čarodějnice dala dítě nepokřtěné v moc ďáblovu. Jeví se v tom ovšem zase jiná pověra původu kněžského. Sr. Berwiński II. 25. Ale již Bohomołec, Diabeł w swojej postaci 1775 s. 48 vypisuje strašnou exekuci upíra v Archipelagu podle Tournefortovy Voyage du Levant 1718, okolnost, že upíři krev ssají, vykládá jako imaginaci a vysvětluje víru v upióry schismatem podle Calmeta; dokládá, že nejvíce domnělých upiórů je v těch krajích, v kterých katolíci jsou smíšeni se schismatiky, jako v Uhrách, na Bílé a Červené Rusi. Sr. Kolb. Lud 303, 310. Přes
psy, štěkali a vyli; za středověku přepadali děti i dospělé. Po krisi tvrdili, že o ničem nevědí. Sr. i Andree I. 76. Sem dlužno přičísti i zuřivé berserkery skandinávské, sr. Meyer M. d. G. 89.
*) Těžko tu zvážiti reciprocitu vlivů. Tu potvrzuje současný doklad pohlavní perverse nekrofilské v Kovně, o němž podle listů polských přineslo zprávu České Slovo v ě. 222. roč. XV. 1923 (z 22./9.). Šílený starší učitel chodil v noci na hřbitov, otvíral rakve zemřelých mladých žen a lehal si k nim, až ho konečně polonahého přistihli. Ve výrocích pomatence zarážejí reflexy pověry vampirické. České Slovo píše toto: „Redaktoru kovenského denníku „Echo" bylo dovoleno promluviti s tímto zrůdným člověkem a odpovědi na jeho otázky jsou jasným důkazem duševní abnormality Majev-ského. — Jste věřící? — Ano! — Proč jste se nebál hanobit klid zemřelých žen? — Vždyť zemřelá je pouhým smetím! — Což pak vás nelekaly půlnoční hodiny v hřbitovních kobkách? — Ani dost málo! Bál jsem se pouze možnosti příchodu živých lidí a domněle zemřelých (nalézajících se v lethargickém stavu). — Vy umíte rozlišovat mrtvé od domněle mrtvých? — Ano. Dr. N. (Majevský nazval jednoho z předních lékařů kovenských) mne o této věci poučil. Tvrdí, že u mrtvol nalézajících se ve stavu lethargie, jedno oko je pootevřené. — Zajímaly vás mrtvoly všech žen ? —• Ne! Pouze mrtvoly mladých dívek — blondýnek, jež jsem krášlil lepším šatstvem a zlatými věcmi, vzatými z druhých mrtvol, které mne méně zajímaly. — Považujete se za normálního člověka? — Ne, nejsem takový, jako ostatní." Atd.
|
|
