str. 153
toto tvrzení schisma a klatba v středoevropské tradici nejsou zdroji ani jedinými ani obecnými pověry vampirické; stopy toho jsou příliš nepatrné.*)
Pohanská tradice trvala a přenášela se po staletí. Církev, která v prvních dobách pokřestění pohanů ji krutě trestala (Burchard, Rezenský Berchtold), podlehla jí konečně sama ve svých nevzdělaných a pověrečných členech a činila ji konečně nástrojem к vykonávání svého vlivu. Viłkołaky stanou se boháči, kteří nedají na účely církevní, volá kazatel, v pekle nehodné ženy „noční můry cecají", hlásí Koniášova Cythara. Členové Societa-tis Jesu neobyčejnou pozornost pověře věnují zvláště v Polsce, sr. Berwiński ii. 27. Ale i na diskusi po r. 1732 mají lví podíl a patří к těm, již všechno věří a jen vysvětlují svým způsobem: čertem. Z lůna pohanství zrozena, staletími pronásledována, ve vrstvách lidových tajena a měněna proniká pověra vampirická všech typů do kruhů t. zv. vyšších, dostává se do aktů soudních, stává se činitelem veřejného života, jest traktována učenecky v XVI. a hlavně v XVII. a XVIII, století. Při pozorování průběhu této pověry nelze mysliti na „temný" středověk.
Pověra o vlkodlaku a o čarodějnici skoro současně propukají; čím více pak mizí pověra o čarodějnicích, tím více se vzmáhá pověra vampirická.**) Jak vzájemně jsou si blízky, dokazuje zúžení pojmu strzyga, strzygoń v polštině, kde výrazy tyto označují tolik co upiór, a to již velmi záhy, tak na př. ve zprávě z r. 1716 (sr. shora XV. 1. s. 46). Vampirství spojováno s čarodějstvím od nepaměti, jak svědčí kapitulare paderbornské z roku 745. Slovo striga, které se vyškytá již v této zprávě (virům aliquem aut feminam strigám esse et homines commedere (sr. shora tamtéž s. 47, je všeslovanské: р. strzyga, strzygonia, sloven, stryga, strigón, slovin. štrija, strigon, sr. ř. στίξ, στριγξ, lat. strix, ital. strega, rum. strigoj; přes to Miklosich (E. W. 326), myslí, že přešlo do slovanštiny teprve z rumunštiny a italštiny. Není však vyloučeno i přejetí dřívější. Také i motiv začarování ve vlkodlaka je opětné sblížení tradičních skupin.***) Jak starý myt pohanský, vysvětlován pozdějším křesťanským
*) Sr. Hock 23 pozn. 1. o tradici řecké, Fischer, Däm. Mittelwesen 24.
**) Sr. d'Elvert, Schriften d. hist.-stat. Sekt. XII. 414.
***) Blízkost mytu vampirického a čarodejníckeho potvrzuje i historie slova mora. Stsl., csl. mora ve význ. „maga", r. kiki-mora „strašidlo", ženský duch lesní vedle mora, mara, marucha, mr. móra; pod. srbch. mora, slovin. mora, bulh. mora vesměs již ve významu těžkého snu jako v jazycích západoslov. (sr. shora XI V. 1. s. 2). Etymologie sama není ještě zjištěna pevně. Hirt (B. z. Gesch. d. Spr. XXIII. 335) a po něm Meyer (M. d. G. 131) pokladá slovanský výraz za přejatý z germánského mara, Mahr, „Nachtmahr" (sthn. stangl., stisl.). Berneker, zamítaje stupňování к тагъ1 (sr. Zubatý v A. f. sl. Ph.
1894. 16 a Berneker II. 18), připojuje slovo k stí. mrnáti „zermalmt", a -mantr „Verderber", ř. iiapaívto „reibe auf", ir. brath (*mrato-), „verderben", stisl. meria „zerdrücken" atd. Rozhodně však zamítá proti Hirtovi nutnost přejetí z germánštiny nebo odvození z ř. |j.ú)pa (proti Vasmerovi). Kluge (E. W.6 s. v. mahr) pokladá výraz slovanský a germánský za prapříbuzné; srovnává se pak s ir. mor-(r)igain „lamia", Alpkönigin (Stokes 211, K. Z. 38, 468), což spojuje opět myt vampirický a čarodejnícky. Sr. i Niederle Život 45. C. morous „Murrkopf" vykládá Berneker (II. 79) z lat. morosus přes něm. moros „mürrisch, grämlich". Sr. náchodské morousovatí „nespati v noci", moranec truhlík z prken v délce a šířce jako postel na spaní", Č. L. XÍX. 479, morák „dříč", morovatej „pracovitý" v nář. středoč., Č. L. XX. 456. I jiné výrazy německé pro těžký sen původním významem potvrzují blízkost obou cyklů. Sthn. alp není doloženo neslo-
|
|
