str. 154
mytem ďábla, náleží vlastně historii literární, sr. Hock 42 п., z části jen tradici (sr. shora s. XIV. 2. s. 17 a XVI. L—2. s. 95 п.).
Celkem lze říci, že projevování a šíření vampirických tradic shoduje se s cestou a intensitou osvětové vlny: v XVII. a XVIII, století převládají zprávy z centra slezského (s přilehlou severozáp. Moravou) v XIX. století jsou nejčetnější doklady polské. I pověst o vlkodlakovi dokazuje šíření kultury od západu k východu.*)
Jakmile již pověra trvá, má halucinace**) volné pole a je šiřitelem jejím, sr. Fischer, Dämonische Mittelw. 27, neméně než podvod. Zastření záletů — už Valvasor na to naráží (shora XVI. 1.—2. s. 96) — jejich následků, na př. těhotná vdova v Uhrách se vymlouvá před soudem na muže upíra, Fischer 28, rovněž proto osvobozena v Polsku v XVIII, století dívka těhotná, jež své tvrzení o návštěvách z onoho světa dokazuje soudcům krvavými stopami, Hock s. 34; osnova „styk upíra s ženou" je v polské tradici ku- podivu hojná.
Podvod byl asi také důležitým činitelem v pověsti o vlkodlaku, sr. Stewart v Z. V. V. XIX. 36; podvod předpokládá už vyvinutou pověru jako je tomu ve zprávě polské, kde žebrák nechá se pokládati za viłkołaka, aby dostával velké dary, Toeppen Wisła VI. 180. Sr. i Z. f. Gesch. Mähr. u. Schl. VIII. 216.
Stanovití v 1 i v víry a pověry špiritistické, to jest víry v re-venanta vyspělé již ve formu nového vyznání, tu hrubé, tu filosoficky mystické, hlavně na tradici vampirickou, vyžadovalo by zvláštní kapitoly. Vlivy byly na snadě, když odpuzující dosud postava vampi-rova zjevila se v beletrii v goethovském řeckém závoji „Nevěsty z Ko-rinthu". Hojná literatura špiritistická, na př. kniha Bilzova „Fortleben nach dem Tode und Beschreibung des Jenseits durch Verstorbene. Mit 32 Geisterphotographien" ***) a četné experimenty duchové přítomné doby jsou jen posledními články pověry. Jako ve století XVI. vlkodlak a čarodějnice, v XVII. a XVIII. stol. vampir, tak v XIX. а XX. století ravenant vniká do kruhů nelidových.
Tradice probrané jeví se výborným podkladem pro vyšetření pohybu pověrečných ideí ve vrstvě lidové, pronikání jich do vrstev nelidových a přelévání v názory metafysické a naopak.
žené; střhn. alp znamená vůbec „Gespenst" (Mhd. Wtb. I. 24). Jazykově shoduje se s angls. aelf, ylf, angl. elf, stsev. alfr; alfar, elf jest duchová bytost zvláště v podobě trpaslíka. Slovo mělo patrně obecnější význam, zjevný ještě v střhn. alp; ten však se zúžil v Německu na význam ducha sužujícího, trapiče. Mogk (P. G. G. Ph.2 III. 268) přijimá etymologii Kuhnovu a Curtiovu, podle které slovo náleží ke kořeni rabh, rbhú; podle toho pak alp-alfr „Truggeist". Mogk 1. c. odporuje Grimmově etymologii výrazu Trude z sthn. trut „dilectus", srovnává je spíše s gotländ. drude „liederliches Frauenzimmer". Výraz doggele náleží již ke slovesu diuhan, drücken (Laistner Uebels. 341).
*) Jako mají pověsti, ty velmi tuhý život, tak mají malou místní setrvačnost. Z Kladska, místa první klasické zprávy a blízkého ohnisku slezskému, neuvádějí „Povídky kladské" ani jediné typické pověsti. Mezi 126 čísly strašidelných povídek v Köhle-rově Sagenbuch des Egergaues rovněž ani jedné.
**) Zajímavý případ pathologické halucinace, vidění mrtvoly, jež bylo násilně vyléčeno, Schell s. 70 č. 114.
***) Sr. na př. ref. vid. „Zeit" 1918 č. 5714.
