OSAMOCENOST AUSTRALIE.

Dr. J. V. DANEŠ (Studie anthropogeografická.)

Ostrovní pevnina australská, nejmenší z částí souše, které označujeme jako samostatné díly světa, jest velmi zajímavým příkladem, na němž lze studovati rozmanité účinky osamocenosti.

Vlivy, jakými osamocenost působí na člověka, jsou nejnápadnější na ostrovech mořem oddělených od velkých, souvislých částí souše a proto ostrovní poloha, ostrovní charakter stává se označením společným pro jevy způsobené právě osamocením, isolací.

Ze osamocenost zejména na ostrovech bývá příčinou jak různých zvláštností ve vývoji rostlinstva i zvířeny, tak i v historickém vývoji a v charakteru obyvatelstva jest poznatek hodně starý, ale o vědecké jeho hodnocení stalo se dosud poměrně málo pokusů.

Po stránce skoro výhradně biologické sledoval problém života na ostrovech A. R. Wallace,**) ale omezil se ve svém slavném díle na ostrovy dle obyčejné kvantitativní methody a proto nepojal Australii do svého rozboru jako jeden z ostrovů, ač o jejím insulárním charakteru právě se stanoviska biologického uvedl sám doklady nejzákladnější.

F. Ratzel***) ve své anthropogeografii i v politické geografii naznačuje celou řadu stránek tohoto problému velmi duchaplně, přisuzuje Australii nejvyšší stupeň insularity, jelikož právě pro svoji osamocenost stala se domovem zvláštního plemene lidského, ale ve svých dalších rozborech účinků ostrovní polohy na obyvatelstvo Austrálií se nezabývá, zase proto, že považuje ji za kontinent, samostatný pro svoji velikost, dávající možnost existence velkému počtu obyvatelstva vším, čeho ke kulturnímu vývoji potřebuje.

Jiní anthropogeografové, pokud nespokojují se vůbec jen jistými obměnami a doplňky Ratzelových myšlenek, s oblibou studují vlivy osamocenosti na drobných geografických celcích. Zejména J. Brunhes †) označuje jako ostrovy ve smyslu anthropogeografickém drobné svým osamocením význačně charakterisované oblasti, jako oasy v pouštích, isolovaná horská údolí a také lesů prosté plochy v souvislých pralesích tropických i borealních a příklady vyzývá к jich studiu.

L. Febvref††) ukazuje velmi správně, že účinky osamocenosti a ostrovní polohy byly dosud jen velmi všeobecně probírány, a že ve skutečnosti

*) Otázku tuto v povšechných rysech probral jsem v krátkém sdělení „The iso-lation of Australia" v geografické sekci 16. sjezdu Australian Association for the Ad-vancement of Science ve Wellingtonu na Novém Zélandě v lednu r. 1923.
**) A. R. Wallace, Island Life. I. vyd. Londýn 1880, II. vyd. tarnt. 1892, III. vyd. přehlédnuté roku 1911.
***) F. Ratzel, Anthropogeografie. I. sv. str. 385—396. Týž. Politische Geographie. Kap. XXI. o ostrovech. †) J. J. Brunhes, La Geographie humaine. Paris 1912. Stran 66 až 67. Dále kapitoly šestá a sedmá. Ve vydání druhém.
††) L. Febvre, La terre et ľévolution humaine. Introduction géographique á ľhi-stoire. Paris 1922. Str. 244—283.