str. 194
Podle mého názoru tento nedostatek souvislosti slov písně a obřadu je zjevem pozdějším. S počátku souvislost byla, potom rytmus a melodie zvítězily nad obsahem písně a slova, objasňující obřad, byla vypuštěna. Důležitým se stal rytmus a melodie písně a proto zůstal jen počátek neb konec písně. Zjev tento byl obvyklý. Protože neznáme nebo zapomněli jsme slova celé písně, opakujeme při reprodukci jen počáteční slova.
К závěru opakujeme, že nehledě na řadu nedostatků, práce Poznaňského, jak hojností použitého materiálu, tak originalitou výkladů (nej-zdařenější jsou hl. II. Morfologie zaříkadel а V. Zaklínání ve formě písní) zaujme význačné místo v studiích o zaříkávání. P. Bogatyrev.
@-----------------------------
P. Saintyves: Les Contes de Perrault et les récits paralleles. (Povídky Perraultovy a podobná vypravování. Jejich původ — nejstarší náboženské lidové zvyky.) Paříž, Lmile Nourry, 1923. Cena 30 franků. Str. XXIII + 646.
Р. Saintyves, profesor antropologické školy, vynikl četnými pracemi zvláště z oboru lidové liturgie, mytů a zázraků starého i nového zákona a studiem čarodějství, zvláště v lékařství. Poslední práce jeho, podepřená bohatou znalostí pramenů, věnována jest podrobnému rozboru povídek Perraultových, jejichž text znova otiskuje. Rozděluje oněch 11 vypravování Perraultových na tři skupiny: 1 povídky původu sezónního (Fées, La Belle au Bois dormant, Cendrillon, Peau d'Ane a Le Petit Cha-peron Rouge), 2 povídky původu iniciatického (Petit Poucet, Barbe-Bleue, Riquet á la Houppe, Chat Botté) a 3. fabliaux nebo apology (Griselidis a Souhaits Ridicules). V předmluvě (str. XXIII) dotýká se Saintyves často již přetřásané otázky morality pohádek. Dospívá k tomu, že se pohádkami chtělo dodati posvěcení starým obřadům magickým, aby se obřady tyto uchovaly mezi lidem a zdůvodnily. Obřady pak samy, od nichž odvozuje S., jak vidno, původ pohádek proti metodám solární a mytologické, měly s hlediska antropologického význam sociálního dobra: ukázati plody země, hojnost života a vychovávati lidi, vědomé sociálních povinností jakožto závazku magického řádu, jehož přestoupení stíháno trestem. V podrobném pak pojednání snaží se u jednotlivých povídek dokázati, jak vznikly ze zvyků a rituelních obyčejů nejprimitivnějšiho lidstva, snášeje pečlivě paralely jednotlivých prvků pohádek z celého světa a ze všech dob. Jest litovati, že autoru nebyly přístupny poslední pohádkoslovné práce našeho učence J. Polívky. Neuvádí ani prací V. Tille. Doklady z Cech a Moravy cituje z děl: Сох „Cinderelía" a z Coremans „Belgique et Boheme", Zná spis Bolte-Polívka „Anmerkungen zu den Kindern Hausmaerchen der Brüder Grimm" a cituje také srovnávací studii Polívkovu „Le Chat botté" z r. 1900, lituje toliko, že text její jest bulharský a tudíž jemu nepřístupný. Při rozboru vypravování o vílách (Fées) uvádí versi slovanskou ze sbírky Chodzkovy, ale možno poukázati ještě na verse u Kubína-Polívky, Pov. kladské, I., 210 (skromné a pilné děvče odměněno a pyšná sestra zahubena) a tamtéž, str. 213, na verse slovanské, srovnané s versemi jiných národů, nebo viz na př. v Tille „Polívkův sbor-
