nik", str. 122: pastorce padají z úst růže, z očí perly a vdá se za prince, kdežto dceři zlé při smíchu padají z úst žáby a pláče jed. Cituje pohádku slovenskou „O dvanácti měsíčkách" ze sbírky E. Laboulaye, „Contes bleus", ale mohl srovnati ještě verse které podává Polívka (Kubín-Polívka, Lidové povídky z čes. Podkrkonoší, str. 807). Měsíčkové jsou podle něho totožní s trpaslíky jiných pohádek. Vládu má Leden, to jest měsíc, kdy nutno konati povinnosti ku poctě obnovujících se mocností. Podobný význam má pohádka bratří Grimmů „Frau Holle" (u jiných národů obři a draci zastupují trpaslíky a víly). Pohádky o vílách jsou povídkami nového roku, jako zase pohádky o Popelce, pohádky o masopustě a jarní slavnosti jsou komentářem obřadů, konaných na oslavu svatby nevěsty popela. Opírá své tvrzení zvyky a pověrami z nejstarší doby, házením střevíčku, narážkou z knihy Ruth, zmínkou Strabonovou o kurtisaně Rhodopis atp. Pohádka Cendrillon neměla zprvu pratypu literárního, ale jsou obřady téhož typu, z nichž mohla vzniknouti ne jedna, nýbrž hned dvě nebo tři povídky typu „Popelky". Sezónní rituály se dochovaly jen ve zlomcích, protože je křesťanství buď zahladilo nebo si je přizpůsobilo, takže jest nutno skládati je nyní s velkou opatrností a náležitou přípravou znova v celek. Neklade vznik pohádky o Popelce do Bretaně, jak činí na př. Collin de Plancy, nýbrž tvrdí, že z rituelního kořene vypučely nesčetné výhonky po celé Evropě, ačkoliv v západní Evropě jest pohádka ta velice stará. Podobně při rozboru povídky Oslí kůže (srov. myší kožíšek, Tille, 1. c, str. 96) uvádí S. z Cech průvody maškarní, chození králů a královniček atp. a vysvětluje povídky podobného druhu předpokladem rituelního sňatku nového roku s novým sluncem nebo jarním obdobím. Pohádky ty byly původně komentářem к lidovému rituálu. Pohádka o červené karkulce pochází patrně ze severu. Verse německá jest úplnější než francouzská. V Skandinávii a v Německu jest vlk představitelem zuřivosti (Fenrir, bratr smrti Hely a hada Nidhoggra, čarodějnice Angerboda, vlkodlak a pod. jsou bytostmi příbuznými). Petit Chaperon Rouge představuje jaro (mladý rok). S. vykládá pohádku lidovými scénáři, které nebyly tak divoké, jak se myslí. Prožívala se poesie ročních období výraznými ceremoniemi a tajemství jejich se oslavovalo rozkošnými dětinskými, povídkami.

K iniciatickým pohádkám náleží především Paleček (Petit Poucet, Tom Pouce, Hans, le Noy Petit, Miqdech atp., celkem přes 50 versí. Srov. Tille, 1. с, 46 С). Profesor sanskrtu Paul Regnault tvrdil jako jiní učenci, že pochází pohádka ta z Indie. S. o tom pochybuje. Hya-cinthe Husson pokládá Palečka za ranní slunce (rodící se den; srov. egypt. Horus, starořec. Phosphoros, podobně Tři vlasy děda Vševěda). V povídce z jižního Tunisu shledává S. všecky prvky Palečka (zanechán v lese, najde cestu, jest u čarodějnice, uteče, zničí čarodějníka ohněm a čarodějnici vodou). Vysvětluje pohádku tu jakožto komentář к uvádění hochů při dospívání (obřízka u černošských kmenů v jižní Africe ve 14 letech i později). Modrovous (srov. Tille, 1. с, 135 D) má podle S. tři prvky: Calender (z Tisíc a jedné noci), dítě Panny Marie a lidojed učitelem. Dospívající muž uváděn ve lhůtě sedmi měsíců (Sedm vezírů) nebo 40 dní (Calender). U Arabů ten, kdo se chce stát „fakirem",