zevnější znak oné doby se v materiemi kultuře národa z piety dlouho udržoval. Doba vzniku takového přežitku může býti také vrcholem a mezníkem jakéhosi vývoje v oblasti jeho rozšíření a poněvadž nebyl dosud překonán něčím lepším, v mysli i tradici své oblasti převládá.

Tak si možno vysvětliti na př. četné zbytky renaissančního kroje a kultury mezi lidem na Slovensku a jinde zvlášť, tedy z dob let kolem 1600, která i podle dějepisců pro lid znamenala mnoho, aspoň tolik, že se lid z jejích kulturních poiznatků u nás vyžívá dodnes, na př. v Čičmanech, ve Velké a Javorníce na Moravě a v Novohrade. A jistě to nejsou ještě nej starší zbytky kultury slovenského lidu. Také nelze říci, že zbytky národně kulturní, naopak pozůstatky mezinárodní kultury renaissanční, jaké obdobně skoro ve všem v šatce i ve výšivce najdeme na př. v kroji v okolí Herrestadu ve švédském kraji Sk a n e.

Všímal jsem si vždy velice kultury textilní z vlastní umělecké záliby a nejde mi zatím v tomto článku o to, jsou-li tyto zbytky pletení a tkaní tkanie z doby praslovanské či mladší, aneb u nás původní-prastaré, či nános středověku, jako o to, ž e tu jsou a ještě živé a chci podnítí ti další, pátrání po nich.

Jisto je, že velmi staré přežitky mohly se udržeti právě v kultuře textilní, která doznávala co nejméně změn v technických nástrojích za celé věky. Bohužel, že nezanechává toto tkací umění po sobě trvalejších památek, ač je tak staré jako řeč a keramika a že v archeologických a jiných nálezech zanechalo spíše jen nalezené nástroje ne textilie samy. Ač máme i plno filologických poznatků z oboru tkaní, na př. že slova krosno, outok, člnok, sukno jsou slova praslovanská a že konopí převzali naši předkové od Skythů a Thráků, nemáme v mate-rielních zbytcích textilní kultury než nástroje, podle nichž lze usuzovati na stáří a druh textilní práce pravěkých národů. Proto tyto nástroje jsou výrazným dělidlem textilních kultur. Nástroje podmínily zcela formu a jakost textilie a zcela ujařmily také ornament.

Z uchovaných primitivních stupňů tkaní a hlavně k tomu upotřebených nástrojů lze souditi na kulturní neporušenost toho kterého kraje na Slovensku. S tím nám všude souhlasí ostatní příznaky starobylosti v kroji, ve zvycích, v písni na př. v Čičmanech s Okolím a Novohradu.

Textilní kultura se svými nástroji stává se příčinou hledání kulturních hranic a oblastí, zvláště mezi západem a východem. V posledním ročníku časopisu „Zeitschrift für Ethnologie" z r. 1924 seš. 5/6, roč. 56, hledá Ida Hahn v článku „Spinnen u. Weben im Orient und in Europa" tuto hranici v těžkém a lehkém vřetenu, je-li zatěžkáno hlinou či dřevem dole a podle toho je prý jemnější či hrubší tkanivo. Takováto hranice mezi jemným a hrubým jde prý Uhrami a Rumunskem, kdesi z Chorvatska od moře vycházejíc.