Jinou takovou zajímavou hranicí na př. na Slovensku je čára, vymezující obce, kde tkají v dědinách ženy pro sebe a kde tkají muži jako řemeslníci pro celou obec. Tu je tkaní již stupněm řemesla vlivem západu. Hranice ta jde od Bratislavy, několik vesnic východně odtud к Novému Městu n. Váhem, kde na př. ve Bzincích tkají muži, v Bošácké dolině již však ženy. Základem výroby textilií na východě byla všude ruční, domácí práce žen, které zpravidla nebyly nikdy ve světě a proto i jejich práce zůstala domácí, vlastní, nedotčená co nejdéle všemi cizími vlivy.

V textilní kultuře jsou tři základní druhy práce: pletení (flechten, wirken), vázání (knüpfen), jež patří částečně к předešlému, a tkaní (weben).

Všechny tři tyto základní druhy textilnictví udržely se až po dnešní dobu technicky jířísně rozlišeny a ani nejmodernější stroje nemohly se uchýliti od těchto základních tří principů textilní práce. Jak se po sobě či vedle sebe vyvíjely současně s lidstvem a který je z nich starší, je předmětem úvah dosud sporných.

Za starší a původnější lze pokládati všecky techniky pletací.

K p 1 e t e n í třeba čítati všecky druhy tkanin, kde se osnovní vlákna splétají a neužíva se o u t k u, tedy bez vlákna zvláštního mezi osnovními nitmi prohazovaného. Mnozí z badatelů národopisných počítají k pletení ještě i primitivní druhy tkaní, kde osnovu sice prostupuje o u t e k, ale tento se dosud nej)ro-hazuje mechanicky, t. j. zvednutím více vláken osnovních najednou, nýbrž jednotlivě rukou provléká*) a po případě jen několik osnovních vláken obvinuje (na př. norský gobelin anebo na Slovensku pletené zapiastky na Horním Hronu).

Jisto je, že jsou tu od pletení к mechanickému tkaní určité rjřechodní stupně kulturního vývoje, zachované v národopisných oblastech a Dr. Ephraim v téže knize dělí je na stadium pletení (Flechten), na stadium polot k a ní (Halbweberei) a na stadia vyšší, která dnes neberu v úvahu, t. zv. T r i 11-weberei a Zugweberei, t. j. dva vyšší stupně tkaní vůbec, kde se tvoři prošlup šlápnutím (podnožky), aneb šlapáním a takem rukou.

Na Slovensku máme uchován jeden ze vzácných a nejstar-ších stupňů pletení, t. zv. p 1 e t e n í n a r á m u neboli „na krosienciác h", kde se vůbec neužíva o u t k u, a proto patří do prvého stadia vývoje textilií. S ním spojovaly naše odbornice Reg. Bíbová a Marie Šmolková původ paličkování krajek slovenských a odvozovaly z něho samostatný slovanský vznik paličkování krajek. Skutečně také na Slovensku se říká dodnes