U Rusínů na Podkarpatské Rusi nosí se ještě čepce a pasy „na krosienciách" zhotovené a na výstavě lidového umění Podkarpatské Rusi v r. 1924 vystaveny byly z Užoku, Soly a hlavně z Volosjan'ky v indigové barvě a z Lubni v červeni cihlové.*)

Z uchování této techniky ve starých oblastech kulturních a po celých Karpatech lze souditi na pozůstatek všeobecně zdomácnělý, starý a nikoliv nános doby pozdější.

Soudím, že z „pletení na krosienciách" mohlo vzniknouti lehce paličkování. Přestižením osnovy na začaté práci krosiencové budou viseti konce osnovy dolů. Aby se daly tyto

Číš. 2. Pletení „zapiastek" a kopie jehlicemi.

dobře přehazovati a proplétati, je třeba je opatři ti paličkami dole. Tato polovice práce podobá se pak starým primitivním stavům v severských zemích, kde konce osnovy visí se svislého rámu dolů, zatíženy jsouce závažími. Daly by se lehce mezi sebou splétati jako při paličkování, ale místo toho se jimi prohazuje útek.

V každém případě z tohoto druhu pletení vzniklo spíše paličkování než z tkaní.

Do druhů prací pletení (Wirkerei) zařadím ještě malou zmínku o jedné staré technice, vyskytující se na Slovensku, t. zv. „pletenie zapiaste k". Ovšem třeba rozeznati dva druhy pletení zapiastek; pletení jehlic emi jako pletou muži ko-pice (punčochy ze silné vlny) (viz obr. na str. 29), a pletení jich pomocí napiaté osnovy na konci dřeva, druh jistě starší a nic jiného než základ a primitivní předchůdce norského gobe-