klad tkaní vůbec, ale i starobylost toho zbytku kultury mezi lidem, hlavně ze složení barev a technické tradice.

Na stejný způsob práce upozorňuje v „Čes. Lidu" 1925, roč. XXV. str. 109 Rudolf Pernický v článku Zaniklá výroba valašských rukavic a „kocúrů", kde na obrázku je zakresleno napětí osnovy pro rukavice. Jedna taková destička pro rukavice je v museu v Turč. Sv. Martině. Nyní se většinou jinde po Slovensku zapiastky háčkují a pletou z barevných, pestrých kupovaných vln.

К těmto druhům pletení měl bych přiřaditi i některé druhy vázání, případně tkaní kombinovaného s vázáním, jaké se na Slovensku vyskytuje v t. zv. pokrovcích, na př. v Gemeru

Čís. 4. „Krosienko" pevné z Černého Baloghu.

a v „gubaškách" v Zemplíne a v Podkarpatské Rusi a v nichž hledal vznik techniky orientálních koberců umělecký historik Alois Riegel („Altorientalische Teppiche", Lipsko 1891, str. 30) a který tyto základy prací kobercových v Evropě klade do Skandinávie, na Karpaty к Rusínům a na Balkán. Je to zavazování vlny do tkaniva, které vzniklo primitivní snahou textilně napo-dobiti zvířecí kožišinu к ochraně těla, a „die Ruthenen in der Bukovina und in Südostgalizien haben sich die Übung dieser Technik bis auf die moderne Zeit bewahrt," praví Riegel. Přišly tyto druhy práce nikoliv prý od Turků, ale již dříve z jižního Ruska prostřednictvím Tatarů přes Rusíny, poněvadž jsou v krajích, které nikdy pod panstvím Turků nebyly.

Ale jde mi zatím o základní d ruh у tkanie v tomto pojednání.

Od „pletení na krosienciách" třeba rozlišiti tkaní „krósienke m" techniku úplně jinou, spadající do kategorie „Rostweberei",*) ale nikoliv ještě „Brett-