. Na Slovensku lze rozšíření tohoto druhu tkaní považovati za všeobecné, ovšem dnes již ve vymírání a živí se jím nejstarší, chudé cigánky, někde staré ženy vůbec. Také v uherské nížině je rozšířeno krosienko, v úzké formě, as 7 dírek, ornamentované, jak uvádí ve svém díle Malonay, aneb Anzeiger der ethnograf. Abteilung des Ung. Nat. Museums v Budapešti, roč. II., 1903-04, str. 13. Na Podkarpatské Rusi nazývají tyto tkanice „c i g á n-skou reco u", poněvadž je též tkají cigánky z konopné a bavlněné příze a barví je někdy i červeně.*) Těchto t. zv. „hač-nyků" užívají ke gatím muži do pasu, ženy k suknicím a zá-

Čís. 6. ,,Karetkovanie", tkaní destičkami.

stěrám a konečně z nich robí i jakési torby na ijroviant, což ukazuje již na příbuzné užití jich i v Orientu.

V okolí Užoku a Volovce jich užívají také jako krajek na obsazení oděvu a ochranu krajů.

Předchůdcem „krosienka" ve vývoji tkaní byl v nejstarší době asi dřevěný hřeben, s delší rukojetí a krátkými zuby, jímž osnovu rozdělovali a řídili při tkaní. V praformě hřebene, jako jej mají na př. divoši na Hebridách, vidíme náhradou za zuby к sobě posvázané tenké proutky, nebo stonky bylin, posvazované ozdobně jen na hořejším konci a dolejší tvoří hřebenové zuby. u nich to slouží к ozdobě vlasů, ale myslím, že z takého hřebenu povstaly naše „brda" a paprsky vyrobené z trstěnných štěpin, posvazovaných к sobě na dvou dlouhých tyčkách a po-