Co do vnitřní hodnoty těchto pohádek, možno říci, že ukazují nepopiratelný úpadek vypravovatelského umění. Pořídku se nalézají na konci prostoduché rýmovačky místo závěrečných formulek, na př. 's Marl is aus, durt rennt a roildi Maus (27) aneb d' Kotz fangt a Maus (34), d' Kotz friszt a Maus (70), jinak ještě obšírněji (57). České naše verse ve sbírkách Hruškových a Baarových jsou jistě zachovalejší a lepší.

@-----------------

Josef Kopáč: Bývalý horácký kroj vysočiny Českomoravské v Čechách, Nákl. musejní společnosti v Humpolci, 1925, str. 28, obr. 44.

Předběžně uveřejňoval autor v Českém Lidu, v Národopisném Věstníku a Zálesí řadu statí o jednotlivých částech horáckého kroje. Nyní shrnul celkový jeho popis v této pěkné přehledné knížce.

Omezil se v ní jen na část českého. Horáčka, na oblast z Okolí Humpolce, zasahující do politických okresů humpoleckého, německo-brodského, pelhřimovského a částečně i ledeč-ského. Ale v kruhu této oblasti popsal lidový oděv z druhé polovice minul, století se všemi podrobnostmi, které jen bylo možno zjistit. Svůj popis založil na vlastním sbírání zpráv mezi starými pamětníky po vsích. Se sběratelskou činností začal za dob národopisné výstavy a výsledky jejími bylo nejen zachování údajů o kroji, nýbrž i zachránění jednotlivých jeho součástí. Patří-li dnes krojové sbírky humpoleckého musea mezi nejlepší jeho oddělení, vděčí za to především úsilí ředitele Kopáče.

V textové části své knížky popisuje autor věrně, třebaže stručně oblek mužský i ženský, všední i sváteční. Probírá součást za součástí a přihlíží i к typickým odchylkám v různých vsích, pokud je seznal. Tím, že si látku sám shromažďoval, mohl zachytit i původní názvy předmětů i soud lidu o nich, mohl vyznačit i oblibu, s jakou byl který díl obleku přijímán a jak se měnil, a mohl tak vystihnout životnost kroje, jakožto součásti denního života lidu na všech ostatních životních podmínkách závislé. Shromáždil tak cenný materiál nejen pro studia o vývoji našich krojů, nýbrž i pro poznání svého kraje.

Horácký kroj od Humpolce patří sice obvyklému českému typu z dob před jeho všeobecným zánikem, ale chudobou kraje a odlehlo stí byl jeho vývoj přece jen zpomalen a setkáváme se tu s leckterým pozůstatkem staršího období. Na př. i dlouhý volný kabát mužský z nebarveného pačesného plátna, který byl nošen sice i v jiných krajích Čech, byl v Mysletíně dopo-sledku svého trvání zván župan. Bílé blánové kožichy z posledního období byly zde dlouho bohatě vyšívány a patřily mezi necharakterističtější kusy horáckého kroje, ač jejich typ není omezen toliko na Čechy. Jinak spojovaly se zde různé vlivy, novější se staršími, jako jinde, jenom že se snad zde