déle udržovaly. Muži nosili i kmotrovský kabát (bez vyšívání), všednější rovný burnus, pro nepohodu límcový plášť, do práce krátkou bundu a v zimě kožichy, krátké koženky atd., ženy široké sukně do pasu, šněrovačky, špensry, kabátky atd. jako jinde. Tyto části oděvu byly rozšířeny i po dalším území Horáčka a pokud byly zcela shodné, musí ukázat teprve další studie. Různící se oblasti tvořily na Humpolecku toliko druhy čepců a čepení nevěst, které obvykle zůstává nejkonservaťiv-nější a s národopisného hlediska nejzajímavější. Z čepení zá-lesáckého, voplešáckého a okrouhlického, které autor rozlišuje, bylo nejnákladnější ale poměrně i nej staršího rázu čepení zá-lesácké. Oproti kulatým bíle vyšívaným holubinkám, šířícím se vůčihledě po všech českých končinách, udržel se při něm měkký plátenný čepec jednoduchého střihu z celého okolí nejdéle. Pozůstatkem starších dob je jistě i vázání velkého hedvábného šátku, stočeného kolem čepce, podobně jako nosily ženy v okolí, v Jihlavě anebo na př. na Dačicku, kde si vázaly kol hlavy bílou půlku. (M. Krejčů, Horácký kroj, str. 9—10.) Üzce složené pleny nahrazovaly staré ručníkovité šátky, v týle svazované. Za jak důležité bylo pokládáno, aby konce splývaly dolů po zádech, svědčí 'i záleský zvyk uvazovali alespoň pentli se splývavými konci, nebylo-li šátku, namísto aby stála na temeni vzhůru. U druhých čepení toho- nebylo. Zato okroúhli-cké brokátové čepce typického střihu podržely kol kraje nad čelem jednoduchou širokou síťovanou krajku, zatím co u druhých byly přijaty široké „věnce" náběrek.

Pestrou kapitolku tvoří i mužské čepice a klobouky a bylo by vítaným příspěvkem, kdyby je autor v některé další stati ještě podrobněji popsal a vyobrazil.

Leckterá detailnější určení o horáckém kroji možno nalézti v předchozích pisatelových statích, jejichž všechny podrobnosti nemohly být v knížku pojaty. К článkům, uvedeným v knize samé, třeba při/počisti ještě: Bývalý horácký kroj, Zálesí V., str. 84—86 a Zálesácký župan, tamže, str. 103—105.

Živý popis kroje doplňují 44 výstižné fotografie, které autor sám s věcnou znalostí pořizoval. Představují jednak celkový kroj na rázovitých postavách horáků, vesměs ve zdařilém postavení, jednak i jednotlivé typické součásti kroje v přiměřeném výběru.

Přáním zůstává toliko, aby i další okolní území bylo tak podrobně zpracováno, aby bylo možno stanovit krojové oblasti a případně i na mapě je vyznačit, jako je provedeno na př. při M. Lábkové „Plzeňském a Plasském kroji" a aby mohly být určeny nejen shody, nýbrž i rozdíly, kterými se sousední územi liší. To bude úkolem dalších studií, к nimž je Kopáčova knížka nejlepším dosud materiálem a příkladným začátkem.

@-------------------