Pořídku čteme takovou vzpomínku ve velkbruských povídkách: Раныпе y помѣщиков были люди крѣпостные. У одново помѣщика жило 12 человѣк... úvod povídky o mistrném zlodeji (Зеленин. Вятка, 342, č. 110). — Были прежде барскіе (Соколовы 286, č. 154).

Zcela přesně určen čas: У ту пору, дауно это было, больше сто лѣт, когда наш русскій царь Петр Ригу брау (Смирнов 548, č. 196 ze smolenské g.). У 12-мъ году, якъ бились пранцузы y Студзенцѣ (ІПейн 460, č. 278) B двѣнадцатом году былоё дило (Колосов 187, č. 1), — Було се в неділю в вечері (Драгоманов 52, č. 19 zčernig. g.).

Ve velkoruské tradicionelní literatuře nalezli jsme poměrně málo příkladů těchto úvodů. Souvisí to patrně s tím, že bývají do daleké většiny u rozmanitých pověstí historických, místních, a ty byly dosud ještě velmi nedostatečnou měrou u Velkorusů zapisovány a publikovány.

Vypravovatel připomíná, že doba, popřípadě i místo děje jest neznámé: Неизвѣстно гдѣ и когда жил да служил в приказчиках в одном болыпом городѣ купеческій сын (Сборн. Кавказ. XV, 95, č. 20); Неизвѣстно гдѣ и когда жил один царь (ib. XV, 116, č. 13). Неизвѣстно когда и в каком царствѣ — государствѣ жил-был в од-ном городѣ купец e женой (ib. XV, 147).

Nezná věk otce rekova: Долго ли коротко ли жил Дорон, неиз-вѣстно; только послѣ его смерти осталась жена n сын холостой (Омир-нов 271, č. 59).

Takových úvodních formulek jest poměrně velmi málo v ohromném počtu povídek Velkoruských, též běloruských, ještě méně v maloruských.

Úvody, které jsme vycitovali, shodují se valnou většinou tou měrou, že se dají restringovati na několik původních formub, které patrně vznikly v jistých vypravovatelských školách, byly složeny a stále opakovány od profesionálních vypravovatelů, a z těch Imihů se šířily dále mezi vypravovatele již ne profesionální. Původně Byly jimi zahajovány převážně povídky o bytostech a dějích nadlidských, nadpřirozených, odtud se rozšiřovaly i do úvodů povídek novelistických, ba až do úvodů bajek. Zároveň s poklesem profesionálních vypravovatelů a s klesáním báchorek mezi nižší vrstvy společenské, mezi prostý bd selský, upadala jejich původní forma, a upadalo samo jich užívání. Ve vědě ruské byly již vyslovovány domněnky, jací to byli někdejší profesionální vypravovatele. Zde se ještě nebudeme zabývati touto otázkou, ponecháme si to až na konec této rozpravy, až probereme ještě závěrečné formulky. Těmi prvotní ráž a povaha těchto vypravovatelů se teprve náležitě charakterisuje.

Zvláště na Ukrajinč někdejší formulky silně vyšly z užívání, třebas místy se udržely dosti jich sledy. Jest to nad jiné pozoruhodný fakt, že znamenitý pohádkář Rodion Fedor, čmychalo, z jedné osady luben, okr. poltavské gub., od něhož bylo zapsáno 37 báchorek, 17 legend, 11 novelistických povídek a 7 anekdot (Etnografičny Zbirnyk XIV str. 11—321), a který takto zaujímá jedno z nejpřednějších míst ve světové literatuře mezi všemi vypravovateli vůbec, naprosto .nepoužil ani jediné takové úvodní formulky. Nenalézáme jich ani v jiných sbírkách, tak