ve sbírce různorodých povídek z chelrnského kraje, poměrně dosti četné, kterou vydal 0. Kolberg, jediná leda legenda má tam jakýsi úvod.

Jest to tím pozoruhodnější, že v povídkách jiných neruských národů na území někdejšího ruského státu takových úvodních formulek nenalézáme. AniuMordvinů (A. Šachmatov, Mordovskij etnograf ičeskij sborník 1910. Paasonen, Proben der mordwinischen Volksliteratur. Anikin, Mor-dov. nar. skazki 1909), ani u Baškirů (Zelenin, Perm str. 441—493) ani u Zyrjanů (Živaja Starina XVII).

Pořídku udávána doba děje částečně podobně jak v ruských povídkách ve versích tatarských z Kavkazu: V hluboké minulosti, kdy řeky ještě tekly mlékem, a vlk se spolu s ovcí pásl, kdy všude byla tišina i hladina a boží požehnání. . . (Sborník kavkaz. XXI, odd. 2, str. 8). Dávno, dávno v dobách, ze kterých není pamětníka, ne v našem království, ne v našem státě, žil car . . . (ib. str. 57), ale to jest jediný nám známý příklad. „Před několika lety, kdy ještě nebyli na světě naši dědové a pradědové, žil v Dagestanu v jedné vesnici se svou ženou znamenitý a bohatý lmíže Arslan Girej . . ." (ib. XXVI, str. 2).

Řecká povídka z tifhs. g. (Sborník Kavkaz. XXI, 104—6) začíná věc byla dávno, když jsme nebyli na světě ani my, ba ani naši dědové ani pradědové.

Finské a estonské povídky nemívají zvláštních úvodů, nakolik možno souditi podle výboru, který pořídil August von Löwis of Menar, 1922, a dvou sešitů, přeložených od Harry Jannsena, 1881, 1888, které obsahují 72 čísel. Jen v starší sbírce Fr. Kreutzwalda, 1869 čteme některé úvody, ale odchylné od formulek charakteristických pro ruské pohádky, tak: Chci Vám vypravovati pěknou povídku z dědictví pravěkých dob, která se udála, kdy ještě rybníky se ozývaly starým způsobem moudrými řečmi čtyřnohých a opeřenců (č. 1). úvod zavánějící poněkud dechem světnice studijní. Jinde ještě čteme: V starých a šťastných časech bylo na zemi mnoho lepších lidí než dnes, proto nebeský Pánbůh zjevoval mnohý zázrak, který dnes zůstane skryt zcela, aneb se zjevuje leda zřídka jednou šťastlivci (č. 16 str. 212), Před časy podle vypravování starých bdí žil šeredný netvor, který přišel ze severu . . . (č. 18, str. 241). V pradávných dobách měl praotec přemnoho práce, aby přivedl svět do pořádku, to mu zabíralo všechen čas, že neviděl mnohé, co se dálo za jeho zády (č. 10, str. 133). Patrno, že se naprosto liší od ruských. Nemají jich ani povídky lotyšské. Ve sbírce Weryho, 32 čísel, nalézáme jen: bylo to velmi dávno a pod. Ve sbírce Stef. Ulanovské, 73 čísel, našh jsme jen jednou: Před dávnými lety, za otcových otců se to stalo, ne za mého otce, ne otce mého otce, a ještě dříve! Zaly v poli dvě sestry . . . (366 č. 40). Nic více a zvláštnějšího neshledáváme ve sbírce Th. Treulanda (Sborník materiálov po etnografii Daškov. II.) Povídka Slunce, Měsíc a Perkun se počíná: V pradávných dobách červené sluníčko provdalo se za stkvoucí měsíc; počátek jiné pověsti zrn: Za pradávných dob žiU v jakési lesní krajině dva národové . . . (105 č. 72), pověst o bo-hatýru začíná: dávno, za starých dob žil jeden syn u svých rodičů . . . (144 č. 99).

Ani litevské povídky nevyznačují se jakýmisi úplnějšími úvody. Ve sbírce A. Leskiena a K. Brugmanna není vůbec žádných, ve velké