Světová válka zničila celistvost bývalé Bílé Rusi. Zůstala

0 ní jen jakási památka v minské „Sovětské Bílé Rusi". Důsledkem války byla také smrt Evdokima Romanoviče Romanova, jednoho z nejvýznačnějších etnografii prvobytného selského obyvatelstva běloruského. Byl to jeden z pěti nezištných pracovníků starého pokolení,*) kteří poctivě sebranými a svědomitě vydanými materialiemi vědecky objasnili ráz skutečné Bílé Rusi a umožnili tím všestranné studium jazyka, bytu

1 lidové poesie jejího obyvatelstva. Připojíme-li k dílům těchto pracovníků ještě polskou sbírku M. Federowského, vyčerpáme tím všecky hlavní sborníky folkloristických materiálu z onoho kraje.

Ostatní práce (a není jich málo) mohou jen v podrobnostech doplniti tato díla základní, mezi nimiž rozsahem, mnohostranností látky i přesností zápisů první místo nepochybně přísluší pracím E. R. Romanova.

E. R. Romanov se narodil 28. července r. 1855. Pocházel z rodiny, která byla jedna z nejchudších v Bělici, v gomelském újezdě. Vzdělání se mu dostalo v gomelském progymnasiu. Pro nedostatek prostředků nemohl vstoupiti na gymnasium a nepodařilo se mu ani stati se mimořádným posluchačem na universitě. Ještě po letech velmi ho rmoutilo, že „neměl dokladů o vyšším vzdělání" (dopis z 21. prosince r. 1903). Byl tedy nucen rozvíjeti svého ducha sebevzděláváním. Z knih, jež Romanov studoval, třeba připomenouti práce Buslajevovy a letopis Ne-storův, jehož jazyk jej překvapil svými shodami s lidovou řečí běloruskou. Romanov čítal mnoho děl z oboru archeologie, primitivní kultury, pedagogiky a z jiných oblastí, jež měly vztah k jeho úřadu i k jeho oblíbené práci.

Byl učitelem národní školy, dozorcem újezdní školy, insjíek-torem národních škol v různých běloruských guberniích, redaktorem časopisu Mogilevskija Gubernskija Vědomosti, pracoval v statistickém komitétu, byl úředníkem vilenské veřejné knihovny, prováděl archeologické výkopy na rozkaz Archeolog.

Národopisný Věstník xix. 7