novým obratem, ačkoliv v dopise mi projevoval některé obavy a pochybnosti. Hle, výňatky z jeho dopisu (30. srpna 1921: „Z přiložené kopie úředního prípisu (č. 54) Běloruského komisariátu osvěty poznáte, co mi Běloruská vláda nabízí. Nemaje práva žádati více, přijal jsem vyzvání odjeti do Minská, ale maje na mysli obtížné poměry jaří cestování ve společném voze a slabost svých nohou, prosil jsem., aby vláda poslala s agentem svůj vagon, v němž bych mohl dokončiti tuto dalekou dvacetidenní cestu. To se zde dělá často, i studenti tak jezdívají. Nemohou-li vyplnit tuto prosbu, tu buď zemru na cestě výronem krve do mozku, nebo, dojedu-li do Minská živ, budu nucen odebrati se hned do nemocnice. Osamělé, chorobné stáří je smutná věc. Přihlížeje k větě ve Vašem minulém listě, že „se tam místo pro mě najde", nestarám se o byt, poněvadž jsem hotov žiti kdekoliv. Ale otázka výživy mne velmi znepokojuje. Po zdejším hladovění chtěl bych jisti jako člověk. Avšak věta o těžkém životě v Minsku mne zbavuje odvahy a já si nedovedu představiti, jak provedou tu složitou věc, abych nehladověl. Dále: Není-li nynější úpadek mých sil předzvěstí blízkého konce, nýbrž jen následek trvale nedostatečné výživy, tu bych si přál pracpvati tam buď o zařízení krajinského musea, nebo ústředního archivu — po-daří-li se jim dostatí z Vilna bývalý Vitebský ústřední archiv — nebo bych pracoval ve veřejné knihovně, nebo posléze v statistické komisi. Pamatujete se na vilenské kalendáře. Některé ročníky jsem sestavoval zcela sám. A tam je mnoho statistiky .. Nyní pracuji o XV. díle a právě o skazkách typu „zvířecí mléko". Mnoho zajímavých variantů. Myslím, že dokončím tento díl na zimu, kdy se budu chystati na smrt, ale patrně jej dokončím až v Minsku. Tímto dílem chci zakončiti svůj „Bělo-russkij Sborník" a pak spočinu na vavřínech... z bodavého trní... Kopii č. 54 odevzdejte Akademii, poněvadž tento dopis má jakýsi historický význam: Němci svým vynikajícím lidem stavějí pomníky, Francouzi zabezpečují jejich stáří státní rentou, Poláci jim dávají darem majątki a Bělorusové je chtějí ..živiti na státní útraty" ...

O dalších osudech cesty mluví tyto dokumenty (Akadem, centr Bělor. S. S. republiky z 30. listop. r. 1921): Počátkem října byl poslán pro E. R. Romanova do Stavropolu zvláštní agent Narkomprosa, který měl dovézti E. R. do Roštová, odkud měl E. R. jeti do Minská v universitním vagoně s profesory Donské university. Avšak agentovi se cestou stalo neštěstí: byly mu uloupeny všecky peníze (kolem l1/- milionu) a tak agent ani neduj el do Roštová a stěží se dostal do Minská." V téže době (9. listopadu 1921) dostal jsem od Romanova tento dopis — poslední: Právě jsem dostal Váš list z 23. X. a spěchám, abych Vám odpověděl, že jsem z Minská nedostal nic. To mne uvádí v zoufalství, poněvadž život zde je zcela nesnesitelný. Je-li Vám možno, požádejte je, ať si pospíší, jinak brzy zemru... Práce o 15. díle postupuje velmi pomalu, poněvadž těžký život ochro-