Baum, Toman atd.) jsou největší části okresu naprosto nepřístupny, není jich ve školách ani v knihovnách. I kdyby snad při tom Sborníku o několik stran přibylo, bylo by to nepoměrně vyváženo ziskem na hodnotě vnitřní. Ostatně takovéto přírůstky bylo by lze ve všech sbornících vyvážiti vypuštěním některých vodnatých částí.

Každý sborník měl by obsahovati řádný soupis památek přírodních (staré stromy, památné nebo charakteristické skály, přírodní ráje, vody atd.), i historických (zříceniny, sochy, domy atd.). Chybí to obyčejně, nejen v „Rychnovsku". Soupis, toť jistá záruka, že památky najdou ochrany, ví se o nich. Spoléhat, že je bude chránit vesničan, je směšné. Zištnost lidská ničí nejen staré stromy (jejichž seznam tam je), ale i neporušené kusy krásné přírody, skály, zříceniny. Ovšem nestačí uvést je v seznamu, je třeba i uvést je pod ochranu zákona, prohlásiti je za chráněné.

Největší Popelkou ve sbornících — zní to skoro neuvěřitelně — je oddíl lidopisný, přežitky, folklor. Ne, že by si toho nevšímaly, dokonce ne. Materiálu je dost, ale jakého a jak zpracovaného! Vezměte oddíly: národní písně, přísloví, úsloví, pořekadla, pranostiky, pověry, hádanky, zvyky, hlasy cepů, ptáků, zvonů, dětskou mluvu, říkačky, hry. Nevytýkám, že to putuje z jednoho sborníku do druhého, některé věci jsou všečeské a má-li být podán celkový obraz, nutně se budou jednotlivosti opakovat. Ale jaký smysl má udávat, že koleda „Koleda, koleda, Štěpáne," je známa v Pekle a ve Slemeně, když snad vůbec není české dědiny, kde by jí neznali? (Str. 248.) Mezi hádankami objeví se i takové, které jsou nebo byly roznášeny po vlastech českých čítankami. Mezi národními písněmi (to se „Rychnovská" netýče, tam národních písní není) bývají takto uváděny písně všeobecně známé a ačkoliv je dávno popsal Erben, jsou označeny místem, kde se zpívají. Obyčejně některé slovo je nahrazeno jiným a už je to variant. To o'dsuzuji velmi ostře. Variant je zpracování, které se od známého buď značně liší formou, nebo obsahuje novou, v předloze neznámou myšlenku. Náhražka jednoho nebo několika slov nevytvoří variantu, to je stále táž píseň, zapsaná kdysi Erbenem, pod ni označení obce (lokalisace) nepatří. Má-li být pořízen snad soupis písní v okrese oblíbených, pak sluší přetisknout píseň Erbenovu a označit rozdíly, nebo ji vytisknout tak, jak se zpívá a označit původní formu Erbenovu.

Velmi nevážně se nakládá s pověstmi a lidovými povídkami. Redaktor „Rychnovská" napsal článek „O pohádkách a pověstech na Kostelecku a Rychnovsku" (str. 265—275), v němž je zaznamenána celá spousta pověstí, ale ani při jediné se neuvádí, kdo ji zapsal, kdy, jakou formou, je-li snad otištěna z nějaké sbírky a podobně. (Jedna ano, na str. 271, uvádí autora básně, jejímž rozvedením vznikla.)