Všickni se tomu divili a každý matku Kačenčinu zrázel, aby tu holku tomu vydřiduchovi nedávala. Ale stará říkala: „I co pak bych já jí bránila? Kdo ví, kde komu Pánbůh štěstí chystá!"

Ale Kačena nebyla taky žádné obyčejné ženské stvoření: když kročila, každý kámen se pod ní zatřásl. Jedenkrát naměřil její tatík šest věrtel žita do pytle: chtěl ho naložit na vůz a dovézt do mlýna k semletí; ale chudák stará, sotva že tím pohnul. — „I netahejte se s tím, tatínku," povídá Kačenka, „já vám to naložím." Vzala pytel nahoře za uzel a vyhodila si ho na rameno jako nějakou podhlavničku a nesla na vůz. Máma to vidí a celá poděšená křičí na ni: „Dáš-li mi to dolů! Jestliže tě někdo tak uhlídá, do smrti si tě žádné j neveme!" A hle. Kačena se vdala přec.

Nějaký čas po svatbě neměla Kačena proč na muže si stěžovat; sedlák do hospody nechodil, sedával doma a nepil. Ale pak mu zas nedal Raráš dobře dělat. Jednou v neděli po požehnání vzpomněl si a zastavil se v hospodě. — „Kmotříčku, jednu od čepu." — Kmotříček mu ji přinesl a sedlák vypil. — „Kmotříčku, ještě jednu" — a když ji vypil: „Ještě jednu!" A tak po jedné pořád mu nosili, až potom už ponocný troubil dvanáctou. Sedlák vstal, uhodil opaskem na stůl, zaplatil .a motal se domů.

Když byl doma, hned začal podlé starého zvyku hřmotit a ženě nadávat. Kačena k němu mírně: „Mlč, starej, a nekřič! Lehni si, starej, vyspi se, jseš napilej." „A co ty mně máš tady vyčítat, že jsem napilej?" obořil se na ni sedlák, „piju-li za tvé nebo za své? Cos ty mi do mého statku přinesla?" A už se napřaženou pěstí po ní hnal. Ale Kačena nečekala, až ji uhodí; přitočila se k němu, popadla ho v půli jako snop a donesla ho vedle do komůrky, kde truhlice, necky a jiné takové nářadí mívají a tam ho zavřela. Okno v komůrce bylo skrovné a za-mřežované a dveře dobré. Sedlák bouřil až hrůza; ale nic plátno, nemohl ven a Kačena si toho ani nevšímala. Konečně se utišil, natáhl se na truhlici a spal až do bílého rána.

Když se probudil, byla zatím už komůrka otevřena a snídaní na stole. Sedlák nepromluvil ani slova, nejedl nic, ale vzal kabát a šel zas do hospody a tam pil a dával pít až zas do noci.

V noci, když mu Kačena otevřela, viděla, že jsou za ním ještě tři. Káča nepotřebovala jít se mámy zeptat; dovtípila se hned, co to bude. — „Co pak jste si to, lidičky, vzpomněli," povídá, „tak pozdě v noci chodit? Jděte domů, lidičky, jděte, vyspěte se! Pojď, muži, a lehni si!" „A co vy nás domů posíláte?" ozval se jeden, „hospodář si nás pozval a on má tu co poroučet a ne vy!" A v tom skočil do síně a chtěl ji chytit za rameno. Ale Kačena se mu vytrhla a hodila jím v síni o zeď, že tu chvíli ani nevěděl, má-li všecky kosti celé. Ti druzí dva, když to viděli, přiskočili mu na pomoc. Iíáča ale nemeškala, popadla je každého jednou rukou za límec a mrštila jedním o druhého, až to tresklo a jim se v očích jiskřilo a v uších zvonilo; pak vyhodila