oba dva ze dveří ven a toho třetího za nimi a zavřela. A sedlák musil dnes zase v komůrce spát, za to, že si na ženu zjednal pomoc. Náramně ho to hnětlo, že nemůže ženu po své chuti zbít. Do hospody vícekrát už nešel; bál se, že by se mu tam vysmáli; a tak se doma trápil, až se utrápil a umřel. Kačena po něm zdědila statek a vybrala si pak sama, co se jí líbilo. Kdo ví, kde komu Pánbůh štěstí chystá!

Karel Jar. Erben.

Ve své sbírce Kratochvíl na přástvě (v Litomyšli, u Jana Jozefa Turecka 1835) J a n H ý b 1 vypravuje pět povídek, z nichž čtvrtá se jmenuje: Šlechetná kupcová, pravdivý příběh z francouzské války (p. 55—70). —

Krásná a cnostná Karolínka, jediné dítě frankfurtského učitele řeči, osiřela mladistvá. Odejde do Štrasburku k tetě, která ji tam dohodí do vinárního výčepu. Její spanilost poblázní hned plno mladíků, až se vynájde i bohatý kupec Vilím, který jí taky v krátkosti nabídne ruku. Karolinka se bojí toho kroku pro nerovnost stavu — je tak chuda, ale Vilím projevil pevný úmysl. I stane se, že vbrzku jsou svoji.

Žijí blaženě pospolu, když vinárník hledí kupci namluviti, že od děvčete, které sloužilo ve veřejném domě, sotva lze čekati mnoho věrnosti. Chce ho o tom přesvědčit, dávaje v sázku všecku svou mohovitost. Nevěřící Vilím svolí, učiní rovněž tak a obapolná sázka jejich je úředně zpečetěna. Karolince zůstane vše utajeno a kupec na čtrnáct dní odjíždí.

Teď šenkýř klade mladé ženě všemožné nástrahy. Když selhalo to i to, podaří se mu získat kupcovu služku, že ho pustí do paniny ložnice. Povedlo se mu, šenkýř uvidí z úkrytu, jak má Karolínka na boku mateřské znamení a když usnula, sebere jí svatební šperky, aby dokázal, že u ní ztrávil noc. Karolinka seznala brzy ztrátu věcí, a když bylo marné shánění, aby ušetřila muže nevole, dá si udělat naspěch podobný šperk.

Zatím utekla smluvená doba a Vilím se vrátil. Rovnou zajde k šenkýři, aby zvěděl, jak dopadla sázka. Ale jaké bylo jeho překvapení a bolest, když uslyšel opravdu o zdánlivé nevěře choti své! Důkazy mluví nade vši pochybnost. I jaký div, na místě se rozhodl, že s hanebnicí nebude dál. Zavedl ji hned do lesa a přikáže, ať se pro hanbu víc neopováží do města navrátit. Opouští ji navždy. Karolinka ho marně volá, líčí svou nevinnost, Vilím už neslyšel. Zdrcena odejde do Holandska, přestrojí se za vojáka a dá se k Francouzům. Slouží pilně, brzy je z ní plukovník. Jednou potká v pevnosti Děvíně vojáčka na stráži, tolik je povědomý. Ano, její Vilím. Dá si od něho vše vyložit,