vala a udržovala kmenový ráz Slovenska, ale ovšem i byla překážkou jeho jednotného vývoje; všude bystře upozorňuje na momenty národnostní a komunikační, kterých je vzhledem k tomuto útvaru dbáti jak na prospěch Slovenska samého, tak vzhledem k státnímu celku.

Mluvíme-li o krásném Slovensku, máme vždy především na mysli krásy přírodní a ta díla lidská, která s přírodou srostla v jediný celek, jako hrady a lázeňská místa. Když část turistická byla ze Slov. čít. nyní vyřaděná, musela ovšem tato vzácná přednost Slovenska dojiti po zásluze význačného povšimnutí, jako se stalo v 1. vyd. aspoň úvodním článkem K. Droze o Tatrách. Ale kdežto ten ještě přihlížel ve své stati stejně k polské jako k slovensko-uherské tehdy jejich oblasti, nyní jde nám o to, co zůstalo vskutku celé naše, i aby bylo vedle Tater upozorněno také na hojné jiné krásy a půvaby Slovenska, dosud namnoze neznámé, ovšem i turisticky nedostatečně opatřené, a proto opomíjené. Stalo se tak článkem Karla Matouška, Přírodní krásy Slovenska. Odborník, který tu podává vědecky přesný, zeměpisný obraz celé země, jeví. se stejně dobrým stilistickým interpretem iSlovenska, které poznal ven a ven, zvláště pak Tater, pro něž se snaží získati čtenářstvo slovem nejvroucnějším. Vedle povahy věci článek jeho je doprovázen nejčetnějšími obrázky, které přecházejí z textu jeho i do článků dalších.

Milé staré známé potkává čtenář v těchto článcích: L. N i Líder 1 a, P r a v ě k S 1o v e n s k a a F r. P a s t r n k a, Osi 0-venském jazyce a jeho nářečích. Léta, která uplynula od poslední opravy L. Nieclerla, vyžadovala si opravy další, ke které opomenutím nedošlo, takže zbude úkolem do vydání příštího. Doplňkem článku Pastrnkova je důležitá studie Jana Húska, Západní a výchoidní hranice slovenské řeči, I v podobě značně přikrácené, z úsporných příčin, má stať velký význam, upozorňuje důrazně na moravské Slovensko jako sídliště téhož kmene, který bydlí za Karpaty a určuje podle nejlepších pramenů i z vlastního badání nářečí moravských Slováků i jejich veliký význam národopisný a kulturní. Na základě důkladného místního badání vlastního činí tak autor i na straně východní a stanoví přesnou nynější hranici jazykovou mezi živlem slovenským na jedné a polským i ruským na druhé straně, velmi zajímavě dovozuje, proč jest a zůstane toto území vždy jazykově sporné.

Následující články dějepisné podávají na ten čas vědecky nejpřesnější obraz minulosti slovenské podle těch časových úseků,, které v nich zpracovány. Fr. Hýblovi připadly Nejstarší dějiny Slovenska. Je v nich uznaným specialistou, zvláště pracemi o věrozvěstech slovanských, jejichž jrůsobení, dotýkajíc se značnou měrou Slovenska, je i zde právem v popředí jeho zájmu. Ježto Hýbl nevidí, jako jiní badatelé, Velehrad velkomoravský v Děvínu, zdůrazňuje nejvíc