Mnoho zajímavé látky podává syté následující vylíčení Slovenska p r o t i r ef o r m ai č n í h o od moravského archiváře Fr. Hrubého. I on vzpomíná významných styla] nekatolické šlechty česko-moravské se Slovenskem, které oživilo luterství, zasáhši na Slovensko tak jako do zemí českých, a pro jehož hlasatele nebylo vůbec politických hranic. Šířili s luterstvím zároveň češtinu dokonce i do rodin šlechty původně maďarské. Ukazuje dále, jak za promyšleného a houževnatého náporu katolických Habsburků na Slovensku evangelické náboženství zvolna a po přestávkách stále ustupovalo, až konečně i tam jen živořilo z milosti panovnické a v područí katolicismu do doby Josefa II. To znamenalo ovšem i vadnutí národní kultury a literatury i trhání znovu ztužené jednoty československé. A třeba na nenahraditelnou škodu národní věci většina Slováků převedena na víru katolickou spolu s mnohými vystěhovalci českými, právě z evangelíků na Slovensku vzchází zase znovu činnost duchovní Kollárova, Šafaříkova, a můžeme právem říci i Palackého, která v duchu předkův ohrozuje národ.

Nová doba josefínská vyvolala z odporu proti centralisač-ním snahám císařovým maďarský nacionalismus, jenž dosáhl vrcholu nelidským pronásledováním zvláště Slováků po provedení dualismu v RU. Usiloval jsem o to, aby článek Slovensko pod jarmom maďarizačným napsal proto ten muž, který toho jařma sám vrchovatě zakusil, a také vahou svého jména byl nejvíce povolán k tomu, představili útisk ten před oči zvláště mládeže, vyrůstající už v nových poměrech a zapomínající, co znamenalo pro Slovenko kulturně, sociálně i mravně cizí jařmo. Byl to Jozef Škultéty. TJsilí mé však vyznělo nadarmo a Škultéty nakonec odkázal mě na Jul. B otta. Tento 781etý stařec, dosud v úřadě činný jako notář a při tom ještě na gymnasiu velkorevúckém výpomocně, s touž radostnou ochotou jako přispěl do 1. vyd. články Povšechné dějiny Slovenska a O náboženských poměrech evangelické církve na Slovensku, poslal článek svůj s největším urychlením, opětný důkaz své starovlastenecké horlivosti, která může býti zářivým vzorem. Láska k trpícímu Slovensku prozařuje všecky čtyři kapitoly jeho martyriologia Slovenska, které ovšem nemůže býti při své stručnosti úplné, ale nepominulo nic z podstatných věcí; jako pravý Kollárovec vidí ve ztroskotání maďarského panství trest podle zákona božího, aniž volá po pomstě nad pokořenými nepřáteli.

Aby Škultéty, jako „starosta" literární obce slovenské byl přece do Slovenské čítanky pojat, zařadil jsem sem jeho řeč na uvítanou pana presidenta republiky v M a-t i c i slovenské. Je v ní také in nuce dotčen ten smutný stav Slovenska, za něhož klesla i MS. v hrob, a zase radost z jejího znovuvzkříšení, vděk z osvobození a naděje v radostnou obnovu kuturní činnosti na Slovensku. Jeden z význam-