str. 121
ných dokumentů dějinných velké doby naší, kterých tu najdeme několik a které budou zajisté v našem sborníku i hledány i vítány.
Ve vydání 1. podělili se o vylíčení literárního vývoje slovenského Alb. Pražák s Jaroslavem Vlčkem. Tomuto připadla za úkol kapitola slovenskému srdci zvláště drahá, Poesie školy Štúrovy, a Vlček provedl ji se zvyklým sobě zdarem. Básně Chalupkovy, Královy, Bottovy a Sládko-vičovy, kterými slovenština Štúrova vítězně uvedena do literatury jako 10. spisovný jazyk slovanský, analyso vány ve výstižném rámci dobovém stručně, ale přesně i formou vlčkovsky dokonalou, takže nebylo příčiny k změnám v tomto 2. vydání. Zato místo Alb. Pražáka, který zatím podrobným studiem dospěl už k názorům značně úchylným od těch, které projevil v líčení literárního rozvoje ostatního, nastoupil Pavel Bunják. Tento přihlédaje ke stručnosti, nezbytné takové příručce, vytkl si správně za úkol místo mnohých údajů životopisných a bibliografických v 18. kapitolách charakterisovati Hlavné prúdy a smery v liter, slovenskej do Ľ. Štúra a potom zase od Štúra po naše dni. Stručná tato charakteristika se mu zdařila velmi dobře a bude zvláště vítána v partiích, věnovaných nejnovější době, kterých bychom se jinde tak snadno nedobrali. Také tyto stati oživeny jsou zdařilými obrázky: portréty vůdčích hlav slovenské literatury, z nichž nejvíta-nější budou Štúrův a J. M. Hurbana z majetku Matice slov.
Z řad Mladého Slovenska, které se za vlivu Masarykova jalo opět ujímati československé vzájemnosti jako nejjistějšího prostředku k posílení drobné práce politicko-vzdělávací na Slovensku, vzešlo pět přispěvatelů do 1. vydání Slovenské čítanky: V. Šrobár, Mil. Ivanka, Ant. Stefanek, Milan Hodža a Fed. Houdek. Z jejich dřívějších příspěvků vypuštěna obranná politicko-historická úvaha Slováci a Maďaři od M. Ivanky, už pro svou rozsáhlost; hlavně poslední její partie, registrující podíl Nemaďarů (hlavně Slováků) v Maďarstvě, je posud svými daty hodna vzpomínání. Rovněž cenná Štefán-kova studie Obrodenie na Slovensku, jejíž hlavní údaje O vzniku a orgánech realistického hnutí na Slovensku jsou pojaty už do článku Bujnákova. O Houdkovi a Šrobárovi ještě uslyšíme. Ovšem nesměl ani v 2. vydání chyběti článek Mil. Hodži, O vývoju slovenskej politiky, znamenitě osvětlující období politických dějin slovenských od roku 1848 až po přítomnost, jejíž závěr, proloženě tištěný, obsahoval program mladé generace slovenské, s tímto jádrem: „Našemu reálnemu slavizmu najbližším úkolom je duševna a kultúrna jednota s Čechmi a politická vzájemnost' so slovanskými narodami monarchie." Odmyslíme-li si to, co se pádem této monarchie změnilo, pochopíme, že autor mohl k svému znova zde otištěnému článku prostě jen připsati datum vzniku jeho