Dosud jediný časopis, který byl věnován kulturní práci v těchto krajinách, byla Južna Srbija, kterou začali vydávati r. 1922 Gliša Elezovič a Milan Čemerikié a která přinesla kromě průměrných příspěvků i řadu cenných studií. Nyní přebírá její čistě odborný úkol nový Glasnik a Južna Srbija šíří svůj program i na půdu západoevropských zájmů.

První svazek Glasniku vyšel loňského roku pod vedením dra Radoslava M. Grujiče za přispění redakčního sboru, jehož členy jsou většinou profesoři skopské university. Vyplněn je mnohostranným obsahem statí z různých oborů. V popředí stojí historie s různými odvětvími a vědy přírodní. Filologie je prozatím méně pěstována a obsáhlejší práce etnografů, kteří zde v poslední době pracovali, byly určeny pro Etnografski Zborník bělehradský. Přehledy literární a časopisecké a zprávy, týkající se nynějšího Jižního Srbska, budou pojaty ve druhý svazek, který má vbrzku následovati.

Tradiční literaturou zabývá se rozprava Prvoše Slánka-mence. Легенде o }ужнословенским анахоретима, ve které se pokusil autor ethno-psycnologickou metodou rozehřátí legendy o pěti anachoretech, Jovanu Ruském, Prohoru Pčinjském, Gavrilu Lesnovském, Joakimu Sarandaporském a" Petru Koriškém. Z lidové poesie vzal si námět Petar K. Bula t, chtěje doká-zati jednotnost makedonského obyvatelstva s lidem srbských a chorvatských krajin shodami v jejich písních (Прилог за изу-чаванье народне поезіие y Jy>KHoj Cpóiijii). Z lidových přísloví čerpal Dušan Nedeljkovié látku k pojednání o filosofii životního názoru skopského obyvatelstva a tedy centrálního typu jihosrbského. (Основне етографско-етолошке карактеристике скоп-ског народног живота.) Přísloví si sám ve Skoplji pilně sebral a jeho práce nabývá ceny tedy i jako sbírka nového ověřeného materiálu. Jejich rozborem vzhledem k morálnímu realismu Skopljanců, k etickému individualismu a etickému heroismu snesl mnoho látky k duševní charakteristice tohoto obyvatelstva. Spekulativní teoretičnost nese ovšem již sám námět. — Filologie týká se práce Vasilije D j e r i ć e: Неколико питаньа o ди-]алектима y Jy>KHOj CpÖHju. — Další stati jsou věnovány historii: Vlad. P e t k o vi é popisuje malby kláštera v Sopočanech a vyslovuje mínění, že představují cyklus povídek sdružených kol Josefa Egyptského, oproti mínění Hilferdingovu, že jde o Stefana Dečanského. (Прича o прекрасном JocHcpy.) Ostatní jsou: Никола Tpyjuh: Територи|е римског Скошьа, Рад. M. ГруіиЬ: Власте-линство св. Taopha код Скогиьа y XI.—XII. в., Мита Kocrafc: Опис BOjcKe JoBaHa Хуньадіиа при поласку y 6oj ка Косово, kde vystupuje proti mínění, že ve vojsku byli Češi, Бранко ГраниН: Осниванье архиепискошпе y граду Justiniana Prima 535 год. после Христа, Глиша Елезовигі: Турски споменици y Скопльу, Петар КолендиН, Алеши и Дирентинац на Тремитима.

Po oddíle, věnovaném přírodním vědám, následuje ještě několik zpráv. Pro národopis je významná závěrečná kapitola re-