Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 129



o problémech obecnějších a důrazně vytyčuje velký význam a dosah lidovědy. Tím nabývá jeho spisek obecnějšího významu. Při lidové literatuře přespříliš zdůrazňuje její kolektivní ráz, „povídky a legendy nemají individuálního autora, nic v jejich literární faktuře nepřipouští, aby se jim připisoval zvláštní původce, ani určovala zvláštní původní doba" (str. 21). Jest to ovšem důsledkem toho, že západoevropští učenci příliš málo se obírali osobností vyprávěčů, nepatrnou leda pozornost obraceli na různé podání jedné a téže látky nejenom u různých národů, ale také podle různých vypravovatelů z jedné a téže země. Ostatně v západních zemích, kde lidová literatura jest více méně silně již setřelá, tam se snad osobnost vypravěčova neuplatňuje tou měrou, jako v zemích a u národů, kde žije dosud celkem ještě svým zvláštním, osobitým životem, nepatrně ještě dotčena literaturou tištěnou. Spisovatel vytýká různé požadavky pro sbírání a studium lidových povídek, že třeba po-znati tutouž povídku od různých vypravěčů, abychom mohli stanovití individuální modifikace, vlivy literární nebo školní. Vytýká potřebu anáti pohlaví, věk a sociální poměry vypravěčů, ale nedospěl ještě k tomu, že se měly povídky také seřazovati podle vypravěčů. Spisovatel poznamenal, že také ve Francii udržovali se profesionální vypravěčové, v Bretónsku jsou to zvláště kočující krejčí, jmenovitě pak jsou to yypravěčky profesionální (str. 59—60). Vyslovil také požadavek, aby nějaký francouzský učenec sestavil „corpus" národních pohádek francouzských. Takový „corpus" nebyl vlastně ještě ani u jediného národa sestaven a kromě bibliografických seznamů, jako finských od Anti Aarna, jsou ojedinělé dosud jen práce prof. V. Tilla a moje. Ovšem čím jest látka bohatší a čím jest národ větší, tím jest tato práce nesnadnější, až snad přesahuje sílu jednotlivcovu. Van Gennep klade otázku, byly-li pohádky skutečně vynalezeny od selského obyvatelstva, v jehož středu dosud žijí, anebo do nedávných dob ještě žily, a, přiznává, že nelze ji jistě rozhodnouti. Myslím, že možno na tu otázku odpovídati více méně negativně. V nové, přítomné době, místy ojediněle zajisté se ještě vynalézá, skládá nová pohádka, ale celkem jest to výjimka, a od dávných dob se mezi lidem jenom reprodukují látky dávno známé, nanejvýše se z obecně známých motivů, zvláště humoristických látek, skládají jakési nové povídky. Individuální umění vypravěčovo projevuje se právě jen v reprodukci, v přetváření a přetavování látek obecně známých. Byli bychom si přáli, kdyby byl spisovatel položil větší důraz na souvislost lidové literatury s literaturou umělou, psanou a tištěnou. Při kroji a lidovém umění vůbec vytkl náležitě, jaký vliv tu měly jednak větší kulturní střediska, jednak šlechtické dvorce (str. 114—9). Nelze totéž říci také o slovesném umění lidovém ?

Spisovatel vytýká, že kdežto literatura, hudba a dějiny umění pojednávají o produktech individuálních, lidověda po-


Předchozí   Následující