Zprávy o museích a společnostech národopisných.
Musejní Obzor. Vydává Svaz československých museí v Praze. Ročník I., sešit 1. V Praze 1925.
První číslo dlouho postrádaného časopisu, věnovaného musejním zájmům, vyšlo péčí Svazu letošního roku za redakce dra Karla Gutlra a redakční rady (J. Helfert, Fr. Macháček, A. Stocký) a uvedlo nový list velmi slibně. Časopis bude jak museologickou příručkou, poskytující poučení, tak i ústředním orgánem stavovským, pomáhajícím řešit praktické otázky našeho musejnictví. Místa dostává se v něm článkům odborným, pojednáním
0 otázkách souvisících s musejnictvím,. referátům o jednotlivých ústavech
1 organisačním zprávám, takže Obzor podá nejen obraz o našich snahách, nýbrž stane se i pojítkem a podkladem další spolupráce.
Zahájen je úvodními slovy F. Macháčka, O musejním Svazu a jeho časopise, která nastiňují jeho úkoly. V odborné části poučuje Albín Stocký o konservaci předmětů a J. F. Svoboda podává pojednání o Značené keramice v museích západní Moravy s otištěním značek jako příklad, jak zpra-covávati musejní materiál. Další část obsahuje zprávy z museí, kde zajímá především referát F. Houdka o museu v Ružomberku, dále rubriky věnované literatuře, aukcím, ochraně památek, zprávám osobním a konečně zprávám ze Svazu, naznačujícím řadu podnětů. Zakončením je seznam ústavů, které jsou Ceny Svazu. Prvním číslem odměnil tedy Svaz dlouhé čekání a poskytl žádané forum, Záleží na jednotlivých členech, jak se spolupráce chopí. D. S.
@-------------------
V Národopisném oddělení Národního musea v Praze byla koncem roku 1925 uzavřena lužicko-srbská výstavka. Místo přehledné exposice lužicko-srbského písemnictví a časopisectví zaujaly zajímavé akvarely a skizzy malíře A. Waldbausera, o jejichž zakoupení se vyjednává. K vystavení zapůjčil je laskavě prof. J. Pavelka {103 čísla). Antonín Waldhauser (narozen r. 1835, zemřel 1913), jinak známý jako krajinář, zanechal vc své pozůstalosti řadu více méně propracovaných náčrtků s náměty lidové architektury a lidového života. Některé jsou významné pro kroj, zejména postavy z Horšovotýnska, z Chodska a Plzeňska ze 60—70 let minulého století (na př. chodská stařena ve smutku) a některé z nich i jako lidové typy. Radou figurálních náčrtků zachytil rázovité postavy i z jiných krajů. Lidopisně zajímavé jsou zejména skizzy horalů z Maršová v Podkrkonoší s jejich batohy a krosnami. Na stavby pohlížel přirozeně okem malíře, nikoli lidopisce, a podle toho vybíral si i náměty malebných starých stavení a zákoutí. Náčrtky jejich pocházeli roztroušeno z různých krajin Čech, jak je během let shromáždil náčrtník umělcův. Nejvíce zajímavých detailů podávají ukázky chalup od Hlinská, Kutné Hory a Sobotky. Ze soustavnějších kolekcí vyniká pestrá řada větrných mlýnů a náladové obrázky božích muk. Výboru tohoto rozmanitého materiálu dostalo se na výstavce pečlivého a vkusného uspořádání.. D. S.
@-------------------
Věstník plzeňských museí (č. 13, leden 1926) přináší pohledy do života některých těchto ústavů a ukazuje, že se jim nedaří o mnoho utěšeněji než jinde.
V Měst. historickém museu byla uzavřena výstava k loňskému .sjezdu museí uspořádaná a sbírky musily se vrátit do vlastních malých
|
