486, č. 221), Был барин, y барина было три дочери (ib. 540, č. 258), Был нѣкто Елизар Елизарович, был круглой сирота (ib. 548, č. 268), Был я в Новогородчины (ib. 553, č. 274), Был старик c тремя сыновья-ми (ib. 558, č. 279). Было три сына (ib. 561, č. 280). Была старушка богомольная (570, č. 285), Была дѣвица... (575, č. 289). Celkem nepoměrně řidčeji než яшл-был neb pouhé жилъ. Были y одной старухи два сына (Иваницкій 204; 39). Был в одной деревнѣ мужик-пьяница (ib. 218, č. 54) — jediné dva doklady z vologd. g. — Был деревень-ской пентюх (Соколовы, 4, č. 2). Был в деревнѣ шут (ib. 7, č. 5), Был богатой Савелей (ib. 17, č. 8), celkem 27 dokladů mezi 173 čísly. — Vynikající vvpravovatel A. D. Lomtev v perm. gub. použil toho počátku ve 3 číslech ze 27, a to v jedné povídce novější formace: Было это в городѣ Петербургѣ (Зеленин Перм 164, č. 17), jinak začal ještě: y царя были сын да три дочери (53 č. 6). У царя был сын (63, č. 7). U jiných vypravovatelů •—čísel 28—97—našli jsme jen 6 takových počátků — z 133 povídek sebraných ve Vjatské gub. počíná se takto 19 čísel, na př.: Князь был Кирбит (Зеленин 171, č. 46), y Ивана Царевича были в живности стец и мать, ii были три сестры (261, č. 86). Nenalézáme ho hojnější měrou ani v sibiřských povídkách: Был мужик (Зап. Красноярск. I, 13, č. 1), было y богача три сына (ib. 29, č. 7), было три сетры — нввесты уже (ib. 40, č. 21), был балалайщик (ib. 79, č. 42), был старик c старухой (ib. II, 70, č. 18), был купеческій сын (ib. 108, č. 28), был майорскій сын Ванюгяка (ib. 129, č. 30), был солдат, 25 лѣт служял (ib. 140, č. 33), был один государь (ib. 149, č. 36; 175, č. 41), были старик co старухой (ib. 153, č. 37), был богатырь (ib. 195, č. 48). Bot y царя было три сына Азадовскій Верхне-Лен. 11.

Velmi vzácný jest takový počátek u epických písní: Былодвабрата да два брата Петровича (Сперанскій, Былины I, 111 'zarchangelskég.)

Tento silně oproštěný a zjednodušený úvod souvisí zajisté s poklesem vypravovatelského umění, s mizením sledů dávných profesionálních pohádkářů. Přesná stilisace pohádkového děje, jaká jest vlastní všem pohádkářům všech takořka národů, vyžadovala celkem stejnou stiíisaci úvodních i závěrečných částí pohádek. To viděti zvláště v zemích a u národů, kde se nejdéle pěstovalo vypravovatelské umění i ve vyšších vrstvách společenských, jak toho máme právě četná svědectví v Rusku, kde tištěná literatura pronikala pozdě a jen velmi nomalu i do vyšších vrstev, a zatlačovala ústní podání do jizeb čeledi i do chat selských. V západnějších krajích běloruských i v jihozápadních krajích Ukrajiny soustřeďoval se život kolem panských sídel aristokracie a šlechty polské, pod jejím vlivem šířily se tradice namnoze i vnější svou formou jinaké. S tím asi souvisí, že v pohádkách, zapsaných za novějších dob v těchto krajích, nalézáme formální stránku podstatně jinou, než ve východnějších a severnějších, kde vliv polský se již nemohl uplatňovali. V nich nečteme ani již prostičké ził-był aneb pouhé žil, než takořka výhradně jen był. Bylo by zbytečné uváděti řady dokladů. Přestaneme leda na takových, které jsou aspoň po syntaktické stránce zajímavější.

Быу бацько з маткою (Аѳанасьев II, 185 č. 158c z novogrud. okr.), быу сабе круль c крулевай (ib. 24, č. 121, 304, č. 200). Быу сабѣ