naopak ve sbírce Gnědičově to právě mnohem řidší než ono. Podobně v zápisech z charkovské g. u Dragomanova, Čubinského, Hrinčenka. Manžury jest zpravidla b y ł, ale v zápisech P. V. Ivanova (Sb. Chark. sv. IV, str. 54—89 z okr. kupjans. jest pravidelně žil, ani jednou byl. V zápisech z g. jekaterinoslav. takořka šmahem jest był, ve sbírce Dragomanova vyškytá se był 12krát, u Čubinského Skrat, žil u Dragomanova 6 krát. V zápisech z g. kijevské vesměs téměř bývá, byl u Dragomanova, Čubinského, Rudčenka, Hrinčenka i Moszynské — u této jen jednou doloženo ził mezi 37 povídkami. Naopak zase v g. cherson. jest žil mnohem častější než był, toto má všeho 13 dokladů mezi 47 povídkami. Vypravovatel Čmychalo v poltav. g., luben. okr., použil žil ve svých 72 povídkách jen třikráte!

Jak máme si vysvětlovat!, že na Ukrajině tak nepatrnou měrou používáno typických úvodních formulek, a zobecnělo velkou většinou prostičké byli Při běloruských povídkách odkazovali jsme na značný kulturní vliv polský. Ten mohl by při ukrajinských povídkách přijití v úvahu pouze v západnějších krajích, t. j. až do taraščansk. a vasilkov. okr. kijev. gub., odkud pochází materiál zapsaný od Josefy Moszynské. Ale v ostatních územích jest zajisté takový výklad vyloučen. Máme ovšem za to, že složitější typické úvody souvisí nutně s vypravovatelským uměním profesionálních pohádkářů. Jejich existence a působení souvisí nepochybně s takovým stavem sociálních poměrů, kde nalézali tito lidé ohlas, t. j. vyšší třídu zámožnější, šlechtu aneb bohatší stav měšťanský, kde nalézali obživu. V době, kdy ještě psaná-tištěná literatura nepronikla do zapadlých šlechtických dvorců, popřípadě do měst a městeček mezi vrstvy měšťanské a nevypudila pohádku z panských komnat do čeledníků, mezi panskou chasu, byli nejspíše takoví profesionální vypravovatelé na Ukrajině málo rozšířeni. Jen tím možno vykládati, že jich sledů tak nápadně málo se zachovalo aspoň v prosaických tradicích ukrajinského lidu.

Dlouhověká odloučenost západních kmenů maloruských, jak politická, hospodářská a kulturní od hlavního centra národa, zvláštní jejich vývoj pod zcela odlišnými poměry a pod nepřímým vlivem západním, pokud pronikal polským prostřednictvím, měly rozhodný vliv na vytváření jejich podání. Vlastně měli jsme již odlučovati od hlavního jádra maloruského kmeny, které se od dávných dob vyvíjely též pod silným tlakem a vlivem polským, totiž kmeny, osedlé v někdejších gub. sedlecké a lubelské. Pozdější jejich spojení po připojení Polska k říši ruské nemělo na vytváření jejich lidové kultury podstatného vlivu.

V povídkách maloruských, jak z Haliče a Bukoviny, tak i z krajů na jih od Karpat ležících není ovšem sebemenších sledů oněch typických formulek úvodních, jichž třebas skromničké stopy jsme mohli sie-dovati po Ukrajině až do gub. volyňské. Cteme-li v legendě, zapsané v Bukovině: B ніякім селі жив оден середно маючій человік (Драго-манов 120, č. 20), ctva možno tu shledávati sled oné typické úvodní formulky tak charakteristické pro pohádky ruské v nejširším toho