slova smyslu. Jiná pohádka z Bukoviny (ib. 317 č. 19) počíná: Жив в однім невелнчкім оелі одея человік. To jest počátek silně ojedinělý a pro celkovou charakteristiku nepadá hrubě na váhu.

Obsáhlá sbírka pohádek z východní Haliče Os. Rozdoľákého (Etnograf. Zbirnyk I, VII a VIII, 158 čísel) nemá takořka vůbec úvodů. Leda výjimečně čteme ohlas dávného zvyku: Дауно за панщини йак кто кайшоу гроіщ, то мусьіу віднести до двора (sv. VIII, str. 151, č. 77), aneb odkaz na dávné časy: Дауно були тьісьны часы — ксьондз з дьиком ни могли сьі утремати y парафійі, i пішли... (VIII., etr. 158 č. 80). Ve sbírce O. Kolberga Pokucie sv. IV. má jediné číslo ze 77 obšírnější úvod: Persze ne kupowały jeszcze žydy dworiw. Oden žyd zmih sie na toje y kupyw sobi dwir. Dwoje dityj panckich piszło do stryja a dwoje do "wujka. Za poradow stryja y wuja prodaly dity selo wraz z dworom tomu žydowy. Zrazu žyd ničoho nesijau, tylko til ko kilko buło potreba na paszu dla korowy. Ale nemav kym kosyty (str. 190 č. 37). Kromě toho nalézáme porůznu takové jednoduché úvody které jsme u ruských povídek uvedli, jak: žyv sobi raz gid taj baba (262 č. 70), buv to czolowik taj žinka (8, č. 2. 50 č. 10). Ve velké sbírce huculských pohádek Volod. Šuchevyče (108 čísel), našli jsme úvod jen u 2 povídek. V jedné (51 č. 42) pověděno, kdo ji dříve vypravoval: Ca-марно (здаеся) буде тому з 30 кілька років, йик Василь Проданюк служив y газди Пентелюка ему сесе розказував, вітак Василг розказував y селі и я то чув від него. V jiné (str. 54 č. 44) tvrdí vy-pravovatelka, že čerti existují: Айик, e чорти та ходьи по сьвіті a ждіг-я вам розкажу.

Ve sbírce Juliana Javo:ského (Памятники галицко-]эусской на-родной словесности I), která obsahuje 105 povídek, nalézáme rovněž zřídka delší úvod. Tak v pohádce o zázračném ptáku: Гдэ было, там было, за чзрвэным морём, за скляняноу гороу, за соломя-нымы двэрмы, за билым лисом, та и дэ воду грабают и писок вяжут, буу той чоловик, що ми оповидау, a я соби добрэ упамятау таку прыповидку. V jiné určuje se doba děje: Так было то за часиу, колы щэ нэбуло много іякил, a хто хтиу ся учыты, той ишоу до Львова. Так було y Львови два хлопци... (211, č. 83). Jednou vypisuje se místo, kde se děj odehrával: B чыстым полю буу лис. Коло того лиса ишла дорога, a пры дорози стояла хатына. B тій хати була вдова-бабына (ib. 126, č. 45). Jinak čteme zcela stručné úvody: так бѵу дід тай баба (169, č. 65, 232, č. 94. Було два браты 32, č. 20," 175 č. 67, 215, č.' 84), булы два браты (183, č. 68; 218, č. 85), (так) булы дид тай баба (235, č. 97; 240, č. 100).

Sbírka (Kazky), kterou sebral Ihnatij z Nyklovyč (lvov 1861) (26 čísel), nemá vůbec žádných úvodů, všechny začínají: byl jeden rozbójnik, byl jeden člověk, byla panna u velmi velkého pána atd.

Povídky kmenů, usedlých jižně od Karpat, třeba děliti ve dvě skupiny: vlastní nynější Podkarpatské Rusi a východní části nynějšího Slovenska, neboť orografické poměry ztěžují, znesnadňují silně styky mezi nimi. U maloruského obyvatelstva východních stolic slovenských uplatnil se velice silně vliv slovenský, a dochází výrazu i v jeho ústní literatuře.