Jistý vypravovatel stol. užhorodské hboval si v úvodní formulce:*) Ta de biui de ne buu jiden čolovik (Etnograf. Zb. III, 101 č. 38), v jiné povídce (ib. IV, 58 č. 10) stejně, leda č i s a r pověděl místo čolovik v jiné ještě (ib. č. 47. č. 31) jagir, a bohatý j čolovik (ib. 148 č. 34). Jinde to něco pozměnil: de bula de ne bula raz vadaska (lov) jidna (ib. III, 193 č. 29), a jinde ještě: de bulo de ne bulo raz u jinnum syli (ib. IV. 167, č. 2). Jiní této formulky neužili. Něco určitěji naznačil místo děje vypravovatel ze stol. marmarošské: U śimdeśaf semim orsagu (říši) buu presvitlyj pan čisar (ib. IV, 70 č. 12). Jiný vypravovatel z téhož kraje předeslal všeobecnější myšlenku: Smiut áa gazdy na ťiánim (chudý) čoloviku, a ny znaut, ščo bude is ťisnoho čolovika (ib. IV, 88 č. 15). Jednou určena doba děje: Dauno Tatary chodyly. Zakopaly buly jinnomu čoloviku bysahy (pytle) z grošmy (ib. III. 130 č. 2 ze stol. bereh.).

Ani povídky z východoslovenských stolic nevyznačuj! se zvláštním počtem výraznějších úvodních formulek. V zemplínske čerpal zasloužilý sběratel a vydavatel Volodymyr Hnatjuk velké sbírky z těchto krajů, hlavně od dvou mužů sedláka Pustaje a jistého církevního učitele, kteří vládli velkým repertoirem, ale ve směru, který nás tu zajímá, zvlášť se nevvznačují. První pokoušel se též o jakási nová skládání, jedno z nich začal: Z ruskoho kraju jiden baronékyj syn dočiiu śa, že tri j i ca-rjovy zaženuť národ hľadaty Ameryku (ib. IV, 3 č. 1). Druhý začal jednu povídku: Buu u Azyji jiden kupec (ib. 12 č. 2). První určil ještě místo děje legendy z putování Ježíšova po světě: U jidnum varošy buu jiden Rusyn, ščo tam vece ne bulo Rusnakuu, lem toj jiden Pytro is svojou maťirjou na konec varoša (ib. III, 73 č. 30).

Z povídek zapsaných ve Spiš. stol. má jediná obšírnější úvod, který nalezneme u Slováků: Byu raz de ne byu u sedemdeáatej sedmej krajiní za červeným mor j oni za škljanom horom za zlatými compljami (rampouchy), za žoutymi povereslami za kryvymi nosami tam de more s piskom obývali, že by áa do neho doščky na sípali — byu jeden chudobný] človek . . . (ib. IX, 51 č. 26). Děj povídky ,Nevěř ženě"! lokali-sován do Munkačeva: U Munkačovi umer jeden vojenskyj kapitan (ib. 86 č. 14). Povídka ze stol. šaryš. počíná zcela všeobecně; Dze bulo tam bulo (ib. 109 č. 59). Ani v povídkách, které sebral Ivan Verchrat-skyj v těchto dvou stolicích, nenalézáme nic charakteristického, ba vůbec žádných zvláštních úvodů. (Записки наук. товар. Шевченко sv. XLIV).

Přebohatý materiál sebral Vol. Hnatjuk ještě u osadníků v Bačce, vystěhovavších se ze stol. šaryš., našel vynikající vypravovatele, ale po této stránce jsou tyto povídky velmi chudé. Jediná se počíná: Bulo ras tak, dze bulo, dze ńe bulo, toho ne možeme povesc, lem že bulo (ib. sv. XXIX, 265 č. 37). Povídka o zrádné matce (ib. 65 č. 8) počíná: Bul jeden car barz bohatí, mal šickoho dosc. Ńe bul žádni ničoho. Co vidumal ? Že cla každi večer jeden človek pojdze tam na pripovetki cigáníc, žebi nič prauda ne bula. Buľi dvorne braca, jeden bul bohatí, a jeden chudobní. Prišol šor (řada) na toho bohatoho. a von še bal pojsc, bo ńe znal cigańic.