Sandomierskiej, Zbiór XVI, 602 č. 49). Ještě určitěji: Před pęńdźeśont rokami tu bywa reć u goráli velká źe v Polski na Lanckoronę byw žid (Z Těšínská, Malinovski I, 211).

Pořídku označeno místo děje: V memeckéj krajine byli taci braéá (Mater, antropol. etnogr. III, 128 č. 4). V u Orav'e byl jeclyn mlynář (ib. 129 č. 5). Raz w Tatrak lećaly zbóje (ib. 136 č. 8). F Starym Mieście ksiondz odbywou msc śfiento (Klich, Mater, antrop. etnogr. XI, 21 č. 17). Tóž v Polsk'i na Bab'í Góře jes moc vyrščkóv . . . (Malinowski I. 14). Jeden chwop z Viswy, nazývá śe Mater, jecháw do Cešena s deskami (ib. str. 20). V Šiváldze či mudři chceli košéol coufnuc (ib. 57). V Jarov-nove meł jeden chłop gunśora (ib. 58). V pruskim kraju swuzyli tře vojáucy (ib. 139). W Rachowicach psy mastecku tam byu Faraus (ib. 157). W M'ichovsk'im lese naái ojcov'e nąm ospráv'ali ize ta p'eúadze som vélge (ib. 169). Jeden pan bardzo bogaty mieszkał w Paryżu (Saloni Mat. antrop. etnogr. VI., 315 č. 6. Lud Łańcucki). W jedny wsi, gdzieś koło granicy mieszkało dwóch gospodarzy (Mater, antrop. etnogr. X. 237 č. 13 z Rzeszowska). W jeclnem bardzo bogatem mieście był niejaki król (ib. 269).

W naszych lasach niedaleko Sandomierze byuo duzo zbójców (Zbiór. XVI, 64 č. 9), w Sokouoskich lasach, kej jescek dawnymi casy čuek niekiéj niestanou, rosua starenka dzewina i nie brakuo zwiza szela-kiego rodzaju; były hajnoki stare zajonce, co po dwósła roków zyuy . . . (ib. 88 č. 33) a jiné ještě pověsti, nikoliv pohádky, se podobně lokališují.

Jednou jen našli jsme úvod:

Stara gadka jes tu co jo ludzie bardzo radi swychuja, a co se od dźatek do dźatek rozšeřa. (Malinowski I. 24 z Těšínská.)

Ojediněle obrací se vypravovatel na posluchače: kochani cytelnici, powiem wam nowinę, jak to nie dobrze, który mąz s woj kobiety słucha (Mater, antropol. etnogr. I., 56 č. 5 ze záp. Haliče).

Mnohem bohatší jsou po této stránce pohádky slovenské. Poznali to již starší sběratelé a význačný člen literární skupiny slovenské v polovici minulého století, Samo Chalúpka pořídil celý seznam takových formulek, první to seznam, který vůbec v literatuře máme. Zachoval se jenom rukopisně na lístku nadepsaném Prípovjedkárstvo, který byl vevázán do sešitu Pověstí od Amalii Sirotkové]', „rodzenej Schidlay, učitělkini v Hajnikách" VIII, Zajímavý tento lístek sdělujeme:

Počjatki prípovjedok. Bolo, kedi bolo. Ně bolo dńes, ani včera (ani dnes za rana, ani včera z večera). Lebo kedi bolo eines abo včera, o tom bi celá dědina (aj škrata kata) věděla; a o tom, čo já vám teraz iděm rozprávať, aňi ta Striga ňevje, čo už sedem razí na Tokajskom hradovišti na rákoši bola. Veď ju vi dobre vjetě. —

Stalo sa, keď sa nestalo, už sa aňi nestane, ľebo sa už prestali robiť divi, ako sa za blahoslovenej pameti kakoň-kráľa robili. —