rických písní, sebraných P. V. Kirějevským.*) Vždyť víme, že Ostrovský pravděpodobně znal materiály Kirějevského.**)

Ukáži paralely k písním Ostrovského z nové serie sborníku Kirějevského.

K písni ve hře „Бедность не порок" — ,,Сидит воробей на Беле-городе- (tímuchajev, str. 18) máme variant mezi písněmi u Kirějevského č. 1081, při čemž jak Kirějevskij, tak Ostrovskij má „на Белегороде" a ne jako Sacharov, jehož se dovolává Siňu-chajev, ,,на перегороде". Variant písně z téhož kusu ,,Сей мати мучицу, пеки пироги" (str. 18.) je u Kirějevského jako č. 1082. — K třetí písní Leľa („Снегурочка" — „Туча co громом сговаривались") u Kirějevského mezi „semickými" č. 1093 variant bližší, než je ten, který uvádí Siňuchajev z jiného pramene. V souvislosti s písni „дрёмы'1 (Воевода) (bin. str. 43.) srovnej píseň u Kirějevského č. 1105. Apostrofa Kupały na chmel „Хл-елинушка, тычин-ная былинка" (Siň. str. 57.), k níž Siňuchajev neuvádí ani jediného variantu, u Kirějevského nacházíme písně č. 405, 643 a 1061 s podobnými začátečními verši.

Učiňme ještě některé doplňky: Variant písně Razľubajeva v ,,Бедность не порок" — „Одна ropa высока a другая низка" je ve sborníku „častušek" V. Vodarského.***)

K písni Jegoruški ,,Ax патока" (Бедность непорок), setkali jsme se s variantem ve sbírce „lubočných kartinok" Ruského historického musea v Moskvě. Vůbec bylo by žádoucí pribratí k písním, vyskytujícím se v Ostrovského hrách, varianty písní, vytisknutých v „letácích (lubočnyja kartinky)" doby Ostrovského, protože tehdy, když Ostrovskij tvořil své hry, vycházelo mnoho těchto tekstů s národními písněmi.

Práce Siňuchajevova není prosta také některých metodologických chyb. Tak nemyslíme, že by bylo možné dostatečně pro-kázati vývody Siňuchajevovy takového rázu: „Protože tuto píseň zpívá prostá vesnická dívka, není třeba mluviti o její originálnosti" (str. 31). Podobný je vývod o originálnosti písně Gruši a Jeremky na str. 28. Dále tam, kde Siňuchajev se snaží dokázati, že písně, vytvořené Ostrovským, jsou velmi blízké originálním národním, bylo by žádoucí viděti přesné vytčení shody ve formě a v obsahu originálně národních a písní, vytvořených Ostrovským, jDrotože pouhé impresionistické sdělení autora stati o shodě mezi těmito písněmi sotva může uspokojiti čtenáře.

Nehledě na tyto zvláštní nedostatky je třeba uznati, že práce Siňuchajevova je výjimečně užitečná a vážná. Autor prokázal, že je dobrým znatelem Ostrovského i ruské národní písně.