a činnost. Spolek vznikl na počátku tohoto století z podnětu dra ť.rana Kovačiče a ustavil se r. 1903, aby pěstoval badání o domácích dějinách. S jeho úkolem úzce souviselo vydávání časopisu, založení knihovny, založení musea i snahy po archivu a mladý spolek uvedl skutečně všechny záhy v život, takže se stal kulturním ohniskem pro korutánske a dolno-štýrské Slovince. Bádky o jeho působení, první to souhrnná zpráva o něm, jsou však zároveň i trpkou obžalobou těžkých pome.ru, za kterých Slovinci bojovali o svou národnost. Teprve po ,r. 1918 mohl se spolek svobodněji rozvinouti a opřít své počátky o pevnou půdu a skutečně podařilo se mu vytvořit instituce pro vědecký a vůbec kulturní život Mariborské oblasti velmi významné. .Do nového čtvrtstoletí odevzdává spolek nejen dvacet svazků časopisu a řadu děl, nýbrž i archiv a dva velké ústavy, Stu-dájsku knjižnicu, vzniklou spojením knihovny spolkové, musejní a obecní a pěkné mnohostranné museum, ve kterém jsou sloučeny sbírky spolkové, městské i diecesní.

@-----------------------

Muzejsko društvo za Slovenijo v Lublani ohlásilo se dalším svazkem svého Glasniku muzejskega društva za Slovenijo, obsahujícím ročník IV.,. V. a VI. (V Ljubljani 1924—'1925, str. 82.) Red. musea, dr. Josip Mantuani pokračuje v něm ve svém soupisu musejní obrazárny (Seznam muzejskili slik) a zahajuje vydávání svých hojných výpisků z archivů v ohledu historie umění a kultury (Stari inventarji). Začal se seznamem pozůstalosti po hrab. Volbenku Nikolaji Auerspergu z r. 1759. — Ostatní rozpravy Glasniku týkají se čisté historie a přírodních věd.

@-----------------

Etnografski muzej v Záhřebe vydal studii ředitele Vladimíra Tkal-čiče, Seljačke nošnje u području Zagrebačke gore (Zagreb 1925, 8° str. 34.),. otištěnou původně ve sborníku Národná Starina. Referát přinese příští číslo N. Věstníku.

@---------------------------

Отчет государственного русского музея за 1923 и 1924 гг. Ленинград 1925. 8° Str. 115.

Obšírná výroční zpráva ruského státního musea v Leningradě o práci dvou plodných let přináší jednak podrobné referáty o činnosti, jeidnak poučné-článlky musejnictví se týkající; tentokráte stati z oboru technické správy. V části referující vystupuje každý ze tří velkých ústavů, ktetré ruské museum tvoří, odděleno. Museum umění (Художественньш отдел,) Národopisné museum (Этнограф. отдел) a Museum pro historii městské kultury (Истооикп-бытовый отдел) podávají samostatné zprávy o své odborné působnosti, tak jako i ve svém vedení jsou samostatná a jen rámcem společného celku a zájmů splývají v jedinou velikou instituci.

Zpráva Národopisného musea svědčí o vysoké úrovni ústavu a o horlivé činnosti v něm. V červnu r. 1923 bylo skončeno období příprav a museum otevřeno veřejnosti. Při té příležitosti byly vydány informace o jeho-uspořádání. (Srovn. N. Věstník XVII., str. 173 a Musée russe, Leningrad 1925, 12°, str. 24.) Ale poté bylo obráceno veškero úsilí opět k tvůrčí práci jednak uvnitř tříděním a zpracováváním materiálu, jednak soustavným, doi vyřešení jednotlivých otázek jdoucím doplňováním. Správa musea je si vědoma,, že badatelská práce v ústavě, který zkoumá život národa, nemůže se ohraničit jen na musejní materiál, neboí nelze všechny stránky života přeměnili v zl-skatelnó objekty a mnohé předměty lze pochopiti jen v jejich prostředí a užití. Díky tomuto pochopení usiluje o četné exkurse a výpravy do ne dost prozkaumaných oblastí a sbírky musea nabývají nejen na rozsahu, nýbrž, i na ceně. V r. 1923 bylo uspořádáno. 14 výprav jednotlivých oddělení do růz-