Velice zřídka obrací se vypravovatel na poslucháčstvo během vypravování, Škult. Dobš. č. 35: Král marně vyptával sa na škrupinový zámek. ,,Kadiaľ šli, všadiaľ sa dovedúvali na škrupinový zámok—ale o tom nik nevedel, tak ako ani vy neviete; ani mladý kráľ by sa nebol dovede! ..."

V úvodních formulkách určován býval čas a místo děje, aneb pouze místo.

V povídce ze stolice trenčanské ,,Dva susedia zbojnici" (Sbor. muz. slov. spol. XIII. 25—27): „Dě bovo tam bovo, ale to preca len děsik bovo. Ani to nebovo tak velmi daleko, ale len desik na Slovensku. Ale dě, to naviem tak isto. A bovo to kedšik dávno, ešte vtedy, keď bov čert mavym chlapcem. V povídce sbírky Slovenské povesti Škultety-Dobšin-ského „Hadogašpar" (str. 56, nové vydání 131), a potom ještě v jiné povídce později zapsané (Sborník slov. nár. písní . . . Mat. Slov. I, 55) nalézáme jakousi domnělou reminiscenci mytologickou: „V sedemdesiatej siedmej krajine, ešte za starého Vida, žil kráľ . . ." (Srv. Revue des études slaves II, 105.)

Jinak, prostěji, v starší rukopisné sbírce: Ďe bolo, tam bolo, v hustých horách, ťemných dolinách, eště keď ten veľký vietor vial — bou ras edon statočný, ale velmi chudobný horár . . . (Súpis II, 484.)

Zcela všeobecně určuje čas povídka „Try zlaté hrušky" (Škult.-Dobš. 548—553), „dakedy, dakedy, ale to veru mohlo už dávno byť, lebo tomu pamätníka nieto."

Povídka „Cert sluha a čert pán" (Pohľady XII, 611 č. 2): „Zaprva sveta, kdy ještě čerti chodili po světě, nemajíce co dělati v pekle, nabízel se jednou čert sedlákovi za sluhu."

Škult.-Dobš. 496—498 (Súpis II, 452), povídka „Rovnopekný pár" používá úvodní formulky, zaznamenané od S. Chalúpky jako číslo druhé (viz nahoře str. 4). Téže úvodní formulky použila Němcová v povídce „Valibuk" II, 28: „Bylo to za blahoslavené paměti Kakoň krále.. . ." Podobný jest úvod povídky u Dobšinského VIII, 18 „Světská krása": „Za dávných Časov za starých bohov byl ráz jeden král." Ale v prvopise této povídky v pozůstalosti Dobšinského toto určení není. Tutéž úvodní formulku čteme také v pov. Bož. Němcové, kterou měla od sl. Szabla-kové z Báňské Bystřice II, 150 č. 53. „Katrenka Stryga": „Za pradávnych časův, za starých bohuov, byla mezi horami malá dědinka ..."

Prostonár. záb. V, str. 65 „Rozprávka o jednom Nemtudom": „Ráz za stářích časou, keď tá veliká drahota na zemi panovala, v tak veľkej ludzia psotě se nächádzeli, že ani len svoje děti s čím vichovať nemali..."

V povídce Rozprávka o zakliatom zemanovi (Sbor. muz. slov spol. X, 155—160). „Dě bolo, tam bolo, nuš ale děsik preca len bolo. A bolo