to kedisik velmi dávno, ešče ftedi, keď bosorki a čarodélnice mali taku moc, že mohľi kehokoľvek na čo kceli zakliať."

Dobšinský II, 77 „Drevená krava". „Veď vám to bol dakedy inakší svet ako teraz, kde každé iba pod nos hľadí a chmúri, a utrápä sa od svitu do mraku. Kedysi ľudia neskývražili toľme, neumárah sa, aby čím via? sospiežili; ale čo mali, to zedli, zapili si, zasmiali sa. Lepšie jim to potom strovilo. Vtedy — ak si neznal dačo na žart poviedať nebolo ti ani ukázať sa medzi luďmi, lebo všecí boli veselí, shovorčiví, žartovliví. No, už to pozde zase tak bude!" Dobšinský podal tento úvod nezávisle na starších rukopisných tekstech.

Dávnověkost děje jest označena způsobem humoristickým.

Škult.-Dobš. 514—523 „kralčík, kucharčík, popelčík" (Súpis II, 97) použito úvodní formulky v seznamu Chalupkove, uvedené na místě čtvrtém (viz. str. 5), ale byla tu ještě rozvedena. Po „žaby v öepcach chodily" dodáno „a straky klobúky nosily". „Mačky utíraly", doplněk v rukopise, nebyl přijat. Na konci dodáno po „žaby v čepci chodiť": „straky podperené klobúky nosiť; somári zase po uliciach ostrôžkami štrngajú a zajace na psov trúbja". Pak zpracováno od Boženy Nemcove I. 161—170 (Súpis II, 203) v povídce z Gemera „O Širokém, Dlouhém a Zarookém": „Bylo to za oněch časů, když kočky střevíce nosily, žáby v čepcích chodily, osli ostruhami po ulicích štrngali a zajíci za psy se honili. Tehdáž žil v jedné zemi král." (Jiný byl uveden nahoře na str. 10.)

Zcela všeobecně určen čas u Škult.-Dobš. 342 „Škrupinový zámok": „Bel raz — ale veru už sam neviem kedy —■ dosť na tom, že bol raz jeden mladý kráľ ..."

Rimavský 53—80 „Tri zakljate kňježatá": Kedisi pred dáunimí časí žiu kdesi jeden jeden veľmi bohatí ale pri tom veľmi márnotratný gróf . . ." To upravila B. Němcová I. 250 v povídce „O třech zakletých knížatech": „Kdysi za dávných časů byl bohatý jeden zeman, ale velice marnotratný ..." V rukop. předloze cod. Rev. 0. str. 25 bylo pouze: „Bol rás jedon král, a ten už bol šetko svoje království premárnil."

Podobně začala Němcová povídku „O jedné krásné zlatovlasé panně" I. 82: „Před dávnými a dávnými časy bydlil v jedné dědině chudobný čižmár." A povídku č. 51 zahajuje slovy: „Za starých časů stalo se, že šlo vejce na vandrovku."

Podobně v povídce „O Červeném Vítězi" í. 145: „Kdysi za dávných časů byl pán, Červený Vítěz mu říkali."

Stejně tak začala povídku „Světovládný rytíř" II. 121: „Kdysi za dávných časů — neníť tomu už pamětníka — žil jeden starý král." Kdežto v úpravě v Slov. pověstech Škult.-Dobš. 286 bylo zcela jednoduché: „Bol raz jeden už obstarný král a ten mal troch synov." Docela stejně s rukopisnou předlohou v Prostonár. zábav. V. 87.

Docela všeobecný je také úvod jiné její povídky „Mahulena krásná panna" II. 81: „Bylo kdy bylo; než jednou bylo, co žil kdesi král. . ."

Docela určitě označen čas v povídce „Sedliak a čižmár" (Sbor. slov. muz. spol. I. 168): „Pret pejdzešat sedzem rokami, ket som počala dp školy hodzic, nebulo to tak, jak dneška. Dňeš ma ozdaj pravé pan