V pov. ze stol. oravské (Soupis 27 ě. 3, str. 4) je úvod: ,,Za zeľenymi horami, za cudzimi krajmi mal jeden pan cisar dvanac ďjevek."

Jinde v rukopisné jedné povídce Dobšinského (Súpis II. 332) čteme ještě jinak: Kďe bou, kdě ňebou za bjelymí horami, za červeným morom, za ňedoviďným krajom bou raz jeden bohatý a velmi mocný kráľ . . ." Jinak v novém zápise z oravské stol. „Za zel'enymí horami, za cudzími krajmi mal jeden pan cisar . . ." (ib. 410),

I bez těchto určení v rukopisné sbírce Dobšinského: „Bou raz kďesi za horami, za dolami, jeden starý kráľ ..." (Súpis II. 457); v tištěné úpravě (Slov. povesti 165, nové vyd. 359) vynecháno bylo toto určení.

Zcela všeobecně v povídce „O Peterkovi" (Dobšinský VI. 83): „Kde bolo, tam bolo —■ čo nás tam do toho, keď len bolo!"

Dobšinský V. 65 „Smrt kmotra": „Kde bolo tam bolo, v jednej tesnej doline bolo, do ktorej celý Boží den leda raz slnce nakuklo. Stál tam drevenný domček ..." V rukop. Dobšinského byla zprvu negace: „Do ktorej celý Boží deň ani raz slnce nekuklo ..." Dobš. opravil ani v leda, ale nekuklo zapomněl upraviti, jak jest v tisku: raz nakuklo.

V úvodě povídky „Tetka smrť" (Dobš. III. 80) obraoí se vypravovatel přímo na posluchače: „kde bolo, kde nie, o to netrapte sa; len či tak bolo, ako vám poviem ..." V prvotním znění to bylo částečně ještě jinak: „kde bolo, kde niebolo, o to nezpytujte sa; dcsť na tom, že tak bolo ..."

Zbylo pak konečně v rukopisné povídce Dobšinského: „gďe bulo, gdě nebule, bú edoráz edon sedlák (Súpis I. 289).

V povídce „Zlatá krajina" (Škult.-Dobš. 378) za úvodní formulí o pramenu povídky uvedené na str. následující řečeno podobně: „Bol ráz jeden král, kedy a v ktorej krajine žil, to už teraz nikto nevie, dosť na tom, že žil a bol velmi bohatý ma mocný."

Povídka „Nebojsa" (Dobšinský IV. 61), začína zcela, neurčitě: „Kdesi kedysi mal jeden bohatý kupec jediného syna, ktorý nebál sa...'

A velmi seslabeně v Prostonár. Zábav. IV.15 (Súpis II. 152): „Tam volaďe v druhích krajách až hen za morom bívau jeden muž . . ."

Docela jednoduše jest v reprodukci staré anekdoty „Nemožno každému vyhovieť"(Sbor. mus. slov. spol. III. 58) udáno presne místo děje: „V jednej malej dzedzinke pod Tatrami, skadzeľ vidno i Gerla-chovce, dze že šumňe plátno bjelí."

Podobně v rkpné versi pohádky o domnělém hrdinovi „(Dobšinského rkpná sbírka č. XVIII. str. 59) „kde bolo, tam bolo. Bolo jedno mestečko Račková. V tom mestečku bývala jedna chudobná vdova a tá mala jednoho syna."

Docela osamělé jest přesné udání místa v povídce, kterou měla B. Němcová od vypravovatelů z trenčanské stol. (I. 117 č. 17). Šlo šest dratarů z Cech domů, do Rovného. — Zpívali si cestou, helekali, od zeme tancovah; vždyť šli domů a každý pár zlatých v kapse nesl. — Šli přes Javorinu."

Vypravovatel v úvodě svém udává někdy, od koho a kde svou povídku slyšel: