zrovna bulo, nevíme — ani hdy — ^ostával chudyj drboštěp (Hruška, Na hyjtě II. 38). V daleké zemi od nás byl jeden král a ten měl tři syny (Václavek č. 1. str. 16). Byl jeden chudobný člověk v jedné vesnici a měl jediného syna. (Mikšíček II. 17.) V jakési dědině býva] člověk tuze chudobný, jmenoval se Cvrček (Mikšíček vyd. Tills str. 51). Hospodský měl u moře velikou hospodu (Mikšíček I. 101). Ve dvou vesnicích byli dva chalupníci velice chudobní, jmenovali se Antoš a Bartoš (Mikšíček vyd. Tille 46.).

Přesněji určeno místo.

Hluboko v Cechách v jedné vesnici žil sedlák (Kubín, Kladské II. 26 č. 13). Za Prahou byl chałupnik a jmenoval se Tajfl (Kubín, Podkrkonoší záp. 131 č. 59). Teda byl jeden král, jesli se nemejlim bylo to něgde až v netálský zemi. (ib. 10 č. 3). P táborským lese był vylk s lišyčkum (Polívka, Hanácké a opav. 54 č. 14). F Kamencu meškala jedna lakomá selka (ib. 72 ě. 28). Ve vsi Dolanovicích, něde u vás je to, žila vdouva Kankcvá (Kubín, Kladské II. 50 č. 19). Na Moravě žila rodina, otec a máma, a mněli tři syny (ib. I. 27 č 10). F českejch horách žil mladej hrabje (ib. II. 2 č. 12).

Lokalisovány bývají zvláště pověsti: V Běcharech byl jeden sedlák, říkali mu kmotr Palička (Erben, České pohádky 7. 19).

Někdy se klade děj do cizího kraje. V Rakousích žil bohatý dvořan, kterýrnu se vyvinulo 16 chlapců (Kubín, Kladské II. 83 č. 23). Byl jeden zahradník v městě Terste (Mikšíček I. 231). Italským pobřeží byl velkej zámek (Kubín, Kladské II. 48 ě. 18). V Englieku žil jeden bohatý kupec (Popelková, Na besedě 251 č. 32). Tag v jednom městě Englieku pře-bejval jeden kupec (Kubín, Podkrkonoší TI. 410 č. 229). Jeden hrabě pretánský zemi mněl tuze heskou ceru Cilinku (Kubín, Kladské II. 200 č. 59).

Zřídka kladena do úvodu všeobecnější myšlenka moralistní: Ze všeho nejvěčí hřích na sjetě je lakomství, ha to teky Pámbů nejvíc trestá. Tak vám jednou před moc ba moc lity žila v jedny vesnici selka íBaar, Chodské 23). Tak vám povím, kam vede dychtivost po penězích. Byl jeden táta . . . (Kubín, Kladské I. 26 č. 9.)

Docela zvláštní úvod je v povídce z Podkrkonoší záp.: Za dlouhef. čas si spomenú na něco. Vjeďala sem! Hdepak už za ty leta, takovísi jhrý myšlenky má čloujek. Pár slou, to nic nejni, jak to nemá svůj začátek ani konec. (Kubín, Podkrkonoší záp. IT. 403 č. 226.)

A. Bulharské pohádky jsou v tom ohledu velmi vybledlé. Porůznu označeno úvodem místo a doba děje.

Povídka o výmluvném mnichu v Rusku, ze St. Zagory (Шаш^арев, 381 č. ,233), začíná: Jeden čaa byl v jednom ruském klášteře jeden na tolik výmluvný mnich, jak druhý do jeho doby nebyl, a kdo ho jednou slyšel, toužil, aby po druhé tam šel a ho slyšel, jak yykládá slovo boží. Povídka z kruhu upírovitých, z Trnovska, Сборник мин. II. 189, začíná: Jeden čas, kdy byli upíři, zemřel snoubenec jedné dívky. Jednou před