sobotou odešla její matka do blízkeho města na trh, zůstala dcera doma sama. Vypravuje se dále, jak ona se svou družkou odešla na hřbitov, rjebožtíka vykopaly, uřízly mu prst s prstenem, nebožtík potom si pro tento prst přišel. Pověst z АсЬъг Čelebijska udává přesně čqs děje: Něco před sto lety i více může být, opěvovaný Karadža vojvoda byl rodem z Асііъг-Čelebijska, ale neznámo z které vesnice. Velmi zřídka jest udáno místo děje.

Tak v jedné povídce z téhož kraje: Jedni Šopové honili jednou do Stambula ovce a berany na prodej. V jiné povídce z téhož kraje: V jedné vesnici achr-ské byla jedna mešita, a v noci vycházel čertík-džin; a kdo zůstal, aby v ní přespal, nevycházel Gdtud živ — vystavěl ji přes noc.

B. Makedons k é povídky se poněkud více vyznačují úvodními formulkami. Nejčastější je formulka Ималу дури не ималу, не се прикажувалу (z Vodenska Sborník min. II. 187). Podobně tamže VI. 170 z Lerinska Книжици за прочит I. (1889) etr. 30. Podobně z Lerinska: Дур да не се сторило, не се приказва (ib. IV. 141). Pozměněno v poh. z Prilepa (ib. VTII. 182). Си било што не си било, си бил еден сиромаф човек.*)

Ojediněle ve vodenském kraji (ib. III. 147) řečeno: Staří lidé vy-pravují, že kdjsi bylo mnoho upírů, a že činili lidem velké příkoří.

Srv. Bylo jednou aneb nikdy, na tom světě bylo již velmi mnoho. Byl tedy jednou muž, jménem . . . (Kunos, Stambuł 339; Srv. ib. 231). Aneb ib. 244. Bylo jednou anebo nebylo jednou, a když to bylo, bylo to za doby, když moje matka byla ještě mým otcem a já dcerou mé matky, když moje matka byla ještě mou dcerou a já své matky matkou. Podobně ib. 63.

Jedna pohádka z Prilepu začíná tureckými příslovími:

Bu dunja čarki felek, aškolsun čevarane.

Bu dunja jalli kujuruk, aškolsun tutaana (ib. VIII. 192).

Legendární pověsti začínají se přirozeně: Kdysi v staré době, kdy Bůh chodil po zemi, tehdy by li tři bratři (Шапкарев 115 č. 89, z Ochridu). Kdysi, když Bůh stvořil tento svět. chodil po zemi ,aby viděl, jak žijí lidé a sestoupil s nebes nejdříve na Starou planinu. Udělal se člověkem s dlouhou bílou bradou a oblečen do bílých rouch. Vzal hůl do ruky a zašel po světě do bulharské země. (ib. 118 č. 90). Když Bůh stvořil meloun (дуня), přišel k němu člověk a ptal se ho, jak dlouho má žít, čím se má živit, co má pracovat (ib. 357 č. 194, z Vodenska). Když Bůh stvořil svět a člověka, pochlubil se čert, že i on může stvořiti člověka (ib. 48 č. 35). Když Bůh dělil osudy Udem, přišli první k bohu Turci, aby žádali nějaký dar od Boha. Сбор. мин. I. 124.) Jednou, kdy čert chodil po zemi, Vlach (Rumun) se s ním spřátelil a sbratřil (Шапкарев 93 č. 74, z Ochridy). Jednou, když Bůh byl ještě na zemi, lidé byli spravedliví a čert nemohl žiti mezi lidmi, proto se ukrýval ve vodě a tam převracel lodě a topil lidi. (Сбор. мин. III. 153 z Lerinska.) Děj kladen ještě do jiných dob: Za časů krále Davida se chtěl jeden žid